Historie Jižní Moravy
Příroda, Historie, Cestování, Fotogalerie
ODKAZY
JIŽNÍ MORAVA - HISTORIE - PRŮVODCE ZNOJMEM I.
U vchodu do parku založeného na místě zasypaného hradebního příkopu roku 1804 stojí budova městských lázní, za níž je letní koupaliště. Nedaleko dnešních lázní býval malý rybník sloužící k plavení koní. Při ohrožení města se jeho vody užívalo k zatopení hradebního příkopu. Na protější straně vidíme bývalou budovu OV KSČ, před níž stojí Pomník budovatelů znojemského okresu od akademického sochaře Axmana. V pozadí se klene kopule zimního stadiónu. Projdeme-li mezi obchodem domácích potřeb a bývalým OV, spatříme vlevo část hradeb středověkého Znojma.
Bránou projeli téměř všichni čeští
králové, Bedřich Veliký, Napoleon a řada
dalších osobností, z nichž připomeňme
alespoň Václava Hollara, který při krátké zastávce vytvořil pěkný pohled na město,
H. CH. Adersena, jenž svůj znojemský zážitek uplatnil po letech v pohádce Sněhová královna. /Jde o pasáž, v níž líčí, jak malá Gerda navštívila zámek, kde sluhové mají sluhy/a tito sluhové sluhů mají rovněž vlastní sloužící atd. Andersen vytvořil tuto nadsázku podle rozhovoru dvou cestujících, kteří ve Znojmě postoupili do dostavníku, jimž cestová) do Prahy,/, Johna harweye, objevitele krevního oběhu, a v neposlední řadě našeho K. H. Borovského. Asi nejtěžší chvíle prožívala brána roku 1404, kdy prý se při obležení města Rakušany a Uhry vedral nepřítel dovnitř a byl vytlačen teprve po krutém boji.
Na rohu Horní české si všimneme přízemního domku s renesančním sgrafitem. Pro místní kulturní historii mají význam dva protější domy. které již patří do Horní české. V bývalém hostinci U zlaté studny /č. 48/ (dnes bistro Pod bankou) měla své první sídlo česká beseda, založená r. 1070 pro povznesení české menšiny.
V domě číslo 42 bydlel v letech 1849 -1850 zakladatel nauky o genetice Řehoř Mendl, v té době profesor na znojemském gymnáziu. Mendl byl ve Znojmě členem čtenářského kroužku, navštěvoval divadelní představení a ve výuce dosahoval velmi dobrých výsledků. Městská rada ho po ročním působení jen nerada ztrácela. Jeho znojemská korespondence je důležitým pramenem k historii Znojma v pól. 19. století.
Pokračujeme Velkou Michalskou, další zastávkou bude Divišovo náměstí.
Divišovo náměstí
Všechna jejich činnost byla ovšem podřízena katolické tendenci a protireformačním cílům. Mezi světovými válkami byla ve zrušené koleji městská hudební škola, jejímž ředitelem byl sběratel lidových písní a hudební skladatel Albert Pek, který se zasloužil o rozvoj českého hudebního života ve Znojmě. Byl také virtuózním hráčem na dudy, jeho umění bylo využito ve filmech Jiřího Trnky a V. Trojana /Byl jednou jeden král/. Dnes je budova sídlem Okresního archivu Znojmo. V jeho fondech je uložena celá řada vzácných listin a jiných písemných památek. Mezi nimi i tzv. Kodex městských správ. Iluminovat ho v letech 1523 • 1525 Wolfgang Fröhlich z Olomouce. Rukopis je pozoruhodný především nejstarším pohledem na Znojmo, který překvapuje svou neobyčejnou přesností.
"Vyobrazením Znojma z konce gotického období, s významnými
dominantami jeho věží. bašt i bran, mezi nimiž se vlní monotónní
moře střech daleko nižších městských domů, má jedinečnou
dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tomto
ohledu se Znojmem soutěžit."
/D. Líbal/.
Prokop Diviš - litografie V parčíku před archívem stojí busta Prokopa Diviše. který byl studentem jezuitského gymnázia. Autorem je znojemský rodák Jan Tomáš Fischer /1908 - 1956/, žák Španietův, vynikající sochař a medailér. K jeho osobním přátelům patřil Jaroslav Seifert. Fischer vytvořil básníkův portrét pro připravovanou medaili, ale předčasná smrt mu zabránila dílo dokončit. Přesto byla medaile vydána. Místo zamýšleného obrazu milenců s knihou jsou na jejím rubu Seifertovy verše:
Ten, jehož tvář je v mém kovu,
se smutkem vzdává poctu umělci,
kterému smrt zabránila,
aby mne dokončil.
Památku J. T. Fischera uctil J. Seifert ještě v básni Jasmín. Znojmu věnoval Romanci o víně.
Podél archivu pokračujeme ke kostelu sv. Michala, jehož zvonici vidíme na konci uličky, ocitneme se na Jezuitském náměstí.
Náměstí Svobody
Ve středověku tady začínalo Horní předměstí. Byly zde zájezdní hospody, statky, letohrádky šlechty. V 19. století přibylo několik podniků potravinářského průmyslu. Odstraněním staveb zničených za druhé světové války vznikl prostor pro vytvoření působivého přechodu mezi starou a novou zástavbou. Jak se architekti úkolu zhostili, může posoudit každý návštěvník Znojma sám.
Kde byl rovný terén, mělo opevnění až tři pásma. Nad zdí se tyčí dvě hradební věže. Mohutnější dělová bašta sloužila počátkem 19. století jako větrný mlýn, později byla přeměněna na obytný altán. Nad hradbou se zvedá kostel sv. Michala. Dále bychom došli do ulice Na Valech, z niž je pěkný pohled do Podyjí, viz. Znojemské vyhlídky.
Ulicí Na Valech můžeme sejít do Gránic, přírodního parku horského typu založeného roku 1880. Vede tudy nejkratší cesta ke znojemskému hradu. Na úpatí ulice zabočíme doprava a pak už stačí odbočovat stále vlevo. Za několik minut dojdeme na vyhlídkovou plošinu, z níž je už jen pár kroků k bráně vedoucí k hradu.
Vraťme se zpět na náměstí. Na nároží Velké Michalské najdeme jedinou dosud stojící městskou bránu, Pražskou nebo také Horní. Dnes je zakryta přestavbami z 19. stol..
Copyright © 2015 by "Luděk Rotrekl" All Rights reserved E-Mail: ludek.rotrekl@post.cz
Do městské památkové rezervace vejdeme ulicí Velkou Michalskou. Zastavme se v místech, kde do Velké Michalské ústí Jezuitská ulice. Touto uličkou bychom došli ke kostelu sv. Michala, k němuž ještě před založením města patřily dvě desítky domů a dvorců. které stávaly v prostoru zmíněných ulic. Podle některých názorů představuje tento Kostel Sv. Michalazvláštní okrsek pradávné hrazené kultovní místo.
Jezuitské koleje Divišovu nám. dominuje bílý štít bývalé jezuitské koleje, která byla založena r. 1624 Ferdinandem II. Jezuité měli obrátit znojemské protestanty na katolickou víru. Fasáda budovy je zdobena renesanční rustikou, malá výška byla obnovena podle starého vyobrazení. Dvůr obklopují renesanční arkády, uvnitř se zachoval na štukovém stropu jedné místnosti erb hraběte Althana, který ke zřízení koleje významně přispěl. Prvním rektorem byl Jan Drahovský, autor Gramatiky české. Mezi jezuity byla celá řada významných učenců, světských a církevních spisovatelů. Jezuité zavedli v městě předvádění divadelních her, pečovali o hudební život a založili u sv.Michala vzornou školu.
Jezuitské náměstí
Z jižní strany přichází na nám. Veselá ulice /dříve Velká Veselá/ vydlážděná "kočičími hlavami". Ve středověku bývala židovským ghetem /viz níže/. Její nároží tvoří renesanční budova starého jezuitského gymnázia. Pamětní deska na průčelí pochází od J. T. Fischera a připomíná dva významné žáky ústavu: Vynálezce bleskosvodu Prokopa Diviše /1698 - 1765/ a Jiřího Prochásku /1749 - 1820/ rodáka z Blížkovic, proslulého očního lékaře a fyziologa, na jehož objevy z oblasti reflexní činnosti navazoval také l. P. Pavlov. Z dalších studentů připomínáme Karla Fridricha Kubecka /1780 - 1855/ a Karla Postla /1793 - 1864/.Kubeck se stal předním rakouským politikem a mimo jiné se zasloužil o rozvoj železnic na území monarchie. Měl, jak o něm napsal Ed. Bass, "odlišné názory i o všemohoucím Metternichovi, v jehož salonní omezenosti, v nechuti k středním vrstvám a k lidu viděl nebezpečí pro stať.
Horní náměstí /Kosmonautů/
Nejstarší památkou je trojúhelníkový půdorys náměstí, který vznikl respektováním směru dálkových cest jež vycházely ze starého tržiště před hradem a vidlicovitě se rozvětvovaly východním a severním směrem /Brno, Praha/. K nejstarším domům na Moravě patří dvorní trakt č. 10 pocházející z doby kolem r. 1300. Svým typem hradního paláce a polohou mimo frontu domů na náměstí napovídá, že stojí na místě starší zástavby, pocházející z doby před založením města /před r. 1226/. Vlastní dům č. 10 je renesanční /viz. zazděné okno s kamenným ostěním/. Fasáda je již barokní. V 17. a 18. stol. zde býval jezuitský seminář. Vedle budovy pošty na severní straně náměstí stojí novostavba Domu odívání. Dnes jen vývěsní štít připomíná, že zde ještě poměrné nedávno stával nejvýznamnější hotel Znojma U tří korun.
Název snad souvisí s návštěvou císaře Karla VI.. který byl roku 1723 korunován na českého krále, a stal se tak držitelem "tří korun*'císařství německého, království uherského a českého. Při cestě do Prahy přenocoval právě v tomto domě. Za napoleonských válek se zde ubytoval /1809/ slavný německý básník a dramatik Heinrich voň Kleist, který putoval na rakouské bojiště u Asprů s tajným diplomatickým posláním. O sedm let později se v hotelu konala tajná schůzka policejního konfidenta Mayera s justičním radou Schopfem. na níž byl vypracován plán, jak dopadnout nebezpečného loupežníka Jana Jiřího Grasela. Grasel, jehož jméno později v podobě "grázl" zobecnělo, byl v té době postrachem jižní Moravy i Dol.Rakous. O jeho polapeni psal např. E. E. Kisch v Pražském pitavalu. Pobyt u Tří korun připomíná v korespondenci také K. H. Borovský a píše o něm i maďarský spisovatel Lajos Hevesi. Koncem 60. let se tady ubytoval spisovatel Bohumil Říha, když na Znojemsku sbíral materiál pro knihu Vedla mě náhoda.č. 17 a 18 jsou staré šlechtické domy s barokními portály a balkóny. Vlevo vede Kovářská u!, kterou bychom došli kolem bývalého dominikánského kláštera na Komenského nám.Svažující se ulička vede na Slepičí trh. kde je vchod do znojemského podzemí. /O všech zmíněných místech viz dáte/. Na domě č. 22. uprostřed jižní strany náměstí si povšimněme moderních sgrafit astrologickými znaky. Vytvořil je místní malíř Oskar Patka r. 1936. Jižním směrem vede Obroková ulice po níž bychom došli na Dolní nám. Zatím si všimněme krásné radniční věže, symbolu města, a pokračujme v prohlídce náměstí. Kolem Domu obuvi dojdeme k AIthánskému paláci /č. 3/. Jeho umělecky hodnotná fasáda z 2. pól. 17. stol. je členěna pilastry, střed tvoří sloupkový portál s balkónem, nad nímž je umístěn hraběcí erb. Rozlehlá síň má klenbu nesenou toskánskými sloupky. Paláci se říká také Valdštejnský, neboť se v něm r. 1632 usadil vojevůdce Albrecht z Valdštejna. který ve Znojmě-verboval šedesátitisícovou armádu a vyjednávat odtud s císařem, který postrašen neúspěchy na bojištích třicetileté války jmenoval nakonec frýdlandského vévodu generalissimem svých armád. Na střeše paláce prý dal pověrčivý Valdštejn zřídit astrologickou observatoř a hvězdopravec Ital Seni se pokoušel vyčíst z hvězd jeho osud. R. 1723 se při návratu z pražské korunovace ubytoval v paláci císař Karel VI. Při této příležitostí byla ve Znojmě poprvé uvedena opera. Před Althánský palác přijely dva nazdobené vozy, které posloužily jako jeviště. Byla uvedena Svornost planet od Ant. Caldary. Libreto napsal dvorní básník Pariati. Nezvyklá podívaná přilákala na slavnostně osvětlené a vyzdobené náměstí spousty diváků, kteří obsadili všechna místa a nestačily jim ani střechy okolních domů. Sousední dům již patří k Václavskému náměstí, dále bychom došli přímo ke znojemskému hradu.
Pokud chceme dokončit prohlídku Horního náměstí, vrátíme se po druhé straně. Nevýrazný dům č. 4. zdobený zbytky renesančních sgrafit býval před lety. sídlem krajského úřadu. R. 1437 zemřel ve Znojmě císař Zikmund. Jím vymřel rod Lucemburků. Tradice zachovala tři místa, kde k jeho úmrtí mělo dojít: hrad /tato verze je nejpravděpodobnější je Dolní náměstí a tento dům. Sousední renesanční dům /hostinec U zlatého vola/ nese původní domovní znamení se jménem majitele a letopočtem 1550. Rohový dům č. 8 patřil za Rakouska státnímu zastupitelství. Kancelář v něm měl vůdce znojemských Čechů notář Jan Vlk i jeho mladší druh 3 přítel Jaroslav Palliardi. Jan Vlk se narodil r. 1822 v Telči. Již během studií v Olomouci se věnoval vlastenecké činnosti, jeho báseň Přijde jaro, přijde, kterou zhudebnil A. F. Tovačovský. znárodněla. R. 1861 se stal notářem ve Znojmě a brzy se octl v čele české menšiny. Z jeho popudu vznikla Beseda i jiné české spolky. Zemřel r. 1896 a je pochován na znojemském hřbitově. Jaroslav Palliardi /1861 - 1926/ byl rovněž rodákem z Telče. Tento vlastenec a volnomyšlenkář vešel do povědomí veřejnosti především jako historik /v letech 1894 - 1900 redigovat ze Znojma časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci/ a jako archeolog. Ve Znojmě poprvé objevil moravskou malovanou keramiku. Jím vytvořená chronologie neolitu je v podstatě uznávaná na celém světě. Jeho nálezy z mladší doby kamenné jsou uloženy v Moravském muzeu v Brně. Prohlídku náměstí zakončíme u rohového Ugartova paláce /č. 9/, jehož portál pochází z doby kolem roku 1740. Roku 1805 v tomto domě bydlel tři dny Napoleon Bonaparte. O několik let později koupila dům hrabata z Ugartů, u nichž byla nějaký čas zaměstnána matka K. H. Borovského. R. 1848 se před palácem konalo svěcení praporu znojemské národní gardy. Při této slavnosti došlo k nejdramatičtější události v jejích nikterak slavných dějinách. Kůň velitele se polekal slavnostní salvy a shodil svého pána na zem. Válející se hejtman vyděsil další koně. kteří poranili několik pěších
gardistů. "Vše bylo zamlženo radostí a vínem", poznamenal zlomyslný současník.
Úzkou Vlkovou uličkou dojdeme do Veselé ulice.
O kostelu sv. Michala vyslovili odborníci názor, že je nejstarším chrámem ve Znojmě, neboť prý vznikl již v době velkomoravské na místě prastarého kultovního místa. Potvrzení tohoto názoru by mohl přinést pouze archeologický průzkum. Dnešní podobu získal kostel po r. 1642, kdy se zřítila věž a pobořila část lodi. která byla obnovena v raně barokním slohu.
I. Lengelacher pol. 18. stol. - PietaPresbytář růstal pozdně gotický a je zaklenut hvězdicovou klenbou. Nová věž byla postavena po způsobu italských kampanil oddělené od kostela. Uvnitř se v boční kapli zachovaly barokní fresky od nizozemského malíře Jana Fiseé, od něhož je i obraz sv. Michala na hlavním oltáři.
Pozoruhodná je i barokní Hudební kruchta 2. pol. 17. stol.varhanní skříň zdobená bohatou plastikou. V pól. 13. stol. byl u sv. Michala farářem mistr Vilém, který je uváděn Jako první známý lékař na Moravě. Musel být jistě velmi schopný, neboť se stal osobním lékařem krále Václava II., který ho v jedné listině nazval "obzvláštním pečovatelem těla svého" Před západním štítem kostela stojí barokní socha Jana Nepomuckého.
Velká Veselá
Vlkova ulice /dříve Malá Veselá/ bývala ve středověku spolu s Velkou Veselou židovským ghetem odděleným od ulice Veselá města brankami. Dům č. 4, zdobený renesanční rustikou, pochází z poslední čtvrtiny 16. stol. Vedlejší č. 10 již patří do Veselé ulice. Kamenná rokoková plastika Jana Nepomuckého vznikla v 2. pól. 18. stol. Ulice má původní dlažbu a zachovala si středověký ráz. Pokračujeme vlevo. Dům č. 3 ukrývá bývalou synagogu, později přeměněnou na "křesťanskou kapli. Na stavbě je dosud patrná věž. V podzemí se zachovala rituální studna.
Nárožní hranu zdobí socha P. Marie z 18. stol. židé se ve Znojmě připomínají již r. 1260. Brzy se stali věřiteli měšťanů a šlechticů, což spolu s různými záminkami vedlo ve 14. stol. k několika pogromům. Roku 1454 museli na příkaz krále Ladislava Pohrobka město opustit. Z radosti nad jejich odchodem prý byla "platea judeorum" přejmenována na Veselou. K názvu ulice se vztahuje ještě jiná pověst. Po odchodu Židů byly v ulici zřízeny lázně, krčmy a nevěstince, takže zde asi bývalo opravdu veselo. Častým hostem Veselé ulice býval i císař Zikmund, který se k ránu nechával "krásnými paními" doprovázet na nedaleký hrad, kde je odměňoval pantofli.
Vedlejší budova základní Školy již leží na Václavském náměstí.
Václavské náměstí
V místě dnešního Václavského náměstí bývalo před založením města slovanské tržiště, na němž se scházely dálkové cesty od Brna, Prahy a z Rakouska. Uprostřed náměstíčka stojí kašna se sochou sv. Václava z 2. pól. 17. stol. od znojemského sochaře Viléma Mandíka, který vytvořil i známou Herkulovu kašnu v Olomouci. V prostoru mezi kašnou a budovou Školy stává! gotický kostelík, v němž r. 1580 zavedla městská rada české protestantské bohoslužby. V 18. stol, byl zrušen, sloužil jako divadelní budova, později byl solnicí. Jeho zbořením v r. 1830 vzniklo dnešní náměstí. Kostelík navazoval na klášter klarisek, z jehož kaple si roku 1786 město vytvořilo novou redutu. Později vznikla na jejím místě dnešní škola. Řada renesančních domů z 2. pól. 16. stol, tvoří s Althánským palácem působivý celek, poměrně málo zasažený přestavbami, /Domy 1 - 5/. . V čísle 3 se v 60. letech 18. stol. učil pekařem Klement Maria Hofbauer /pův. Dvořák/, rodák z Tasovic. Dnes již málokdo ví o jeho činnosti, za niž byl r. 1909 prohlášen za svatého, zapomenuty jsou i zázraky, které údajně vykonal, ale o to více by dnešní doba měla cenit jeho lidumilnou činnost v době napoleonských válek. Tehdy se jako představený kláštera ve Varšavě dokázal postarat o stovky válečných sirotků, poskytl jim stravu, ošacení i střechu nad hlavou, nechal je zdarma vystudovat nebo se vyučit řemeslu. Ve Vídni se zasloužil o česká kázání pro tamější českou menšinu. Půlkruhová okna v přízemí na druhé straně náměstí prozrazují bývalou kavárnu. R. 1846 našel v jejich místnostech útulek jeden z prvních čtenářských spolků na Moravě. Jeho členy spojoval zájem o vzdělání a kulturu, národnostní otázka nehrála velkou roli.
Pokračujeme ulicí Přemyslovců.
Karel Postl, rodák z nedalekých Popic, se pod pseudonymem Charles Sealsfield stal klasikem anglosaské literatury a svým spisem Rakousko jaké je proslul jako kritik metternichovského Žaláře národů. Seefield - bustaVe své době byl proslulý i Jan Jahn z Tasovic, profesor orientálních jazyků na univerzitách v Olomouci a ve Vídni.
Od gymnázia se vracíme kolem archívu na Divišovo nám., odkud již není daleko na nám. Horní /dříve Kosmonautů/.