Cestopisy

Cestopisy, Fotogalerie

LITERATURA - POEZIE, PRÓZA, CESTOPISY

    Některé věci jsou pro mě prostě španělská vesnice...
A tak mě napadlo, co takhle znovu objevit Španělsko - třeba i tu vesnici?!
Tak jako před léty Katalánsko-Aragonský královský pár nechal objevit Nový svět, aby tak proslavil hlavně sebe samé;  také penízky, či jiné cennosti z dalekých krajů, by se hodily do královské pokladnice, ustavičně zející prázdnotou z neustálých bojů, a vyčerpanou značným dílem i díky rozmařilému  životu španělské šlechty.
Pokusím se tedy i já "objevit" Španělsko.
Ne ovšem tak destruktivně na místní kulturu a obyvatelstvo, jak to Španělé spáchali po roce 1492 na jejich průzkumných misích.
Vyzbrojen základními španělskými frázemi a množstvím informací sesbíraných z Internetu, nebo četbou knih, vypravil jsem se do světa prozkoumat Iberský poloostrov. A posléze, tak jako ONI před léty znovu objevit Ameriku, ale to je na jiné povídání...
Především jsem byl zaskočen, jak málo je opravdových cestopisů o Španělsku... Našel jsem vlastně jen tři, a to včetně Čapkova víceméně cestopisného románu.
    Španělsko má smůlu. Mnoho lidí sice jezdí každoročně na návštěvu Iberského poloostrova, většinou však jako statičtí turisté, válející se celý den na plážích, maximálně s jedním či dvěma fakultativními výlety do Barcelony, Valencie nebo na klášter Montserrat. A i této šance se mnozí vzdají...
Prozkoumával jsem pro mne neznámý terén i lidi, jazyk i kulturu s minimálním finančním obnosem a s maximální snahou co nejvíce vidět, slyšet, zažít a vstřebat. Je to vždy těžké rozhodování kolik a hlavně co vlastně do objevné cesty investovat : Když člověk hodně šetří, tak ani nechodí (nemůže) příliš mezi lidi - do velkých měst - protože tam hodně peněz utratí za památky, hospůdky, muzea a ubytování. Naopak příliš mnoho času strávených v přírodě, nedovolují dobře  poznat širší vzorek lidí, kultur i památek, za to zpravidla potkává člověk více ryzejších charakterů, velké množství jednoduché, neokázalé krásy, ticha a občas potřebné samoty, tak jak to umí jenom příroda. Španělsko je zemí, kde si může přijít na své kdokoli. Turista, stejně jako rekreant, horolezec, tak jako zarputilý milovník plechových miláčků - automobilů, nebo třeba katolík chtějící se vydat cestou odříkání (Camino de Santiago), která vede z Paříže až na severozápadní cíp Španělska do Santiago de Compostela.
Nejtěžší je tedy volba.
Já jsem se tentokrát rozhodl pro vyváženou porci památek - tedy kombinaci měst a přírody.

     Neustále laboruji s myšlenkou, jak vlastně napsat celé vyznění. Budu-li bezmezně optimistický, nadšený z památek, lidí, přírody, možná získám více potencionálních čtenářů, a třeba by více lidí navštívilo Španělsko v příštích letech...
Byl by to tedy kalkul!
Mě ale neplatí žádná cestovní kancelář, ani se neživím (nemám to v plánu...) jako spisovatel-cestovatel, takže mi nezbývá než věřit, že budu-li se snažit být v maximální míře objektivní a upřímný, čtenář to jistě ocení a vůbec ho neodradí třeba i negativní vyznění.
Protože každý jsme přece jiný (zaplať Pan Bůh) a co se třeba nelíbilo mně, to jiný přivítá s nadšením, a tak jako já jsem občas narazil na blbce, tak třeba vy budete mít více štěstí...
    Znovu se vrátím k tomu nejdůležitějšímu - alespoň v případě Španělska se tomu tak zdá být - plánování cesty. Přiznám se preferuji přírodu, protože ta vás nikdy nezklame a když, tak se prostě sbalíte a jdete dál... Španělsko je zemí prodchnutou historií, bylo by tedy chybou alespoň část z toho nevidět. Stojíte ovšem před dalším, možná ještě větším problémem. Pro kterou epochu (nebo část historického období) se rozhodnout :
- prehistorickou - jeskyně Altamira (normálně nepřístupná), jeskyně v horách Rondy, atd.
- keltskou - převážně severozápad území
- románskou - po celém Španělsku... nejvíce však v oblasti "Extramadury", tedy západ a jihozápad Španělska
- gotickou - po celém Španělsku..., ale skvostná je v Cáceres
- baroko - opět všude, typický a pěkný je pro španělské baroko Madrid
nebo vás zajímá židovská architektura? A opět chcete-li více klidu a z mého pohledu i více autentičnosti a hodnověrnosti (bez velkých zásahů do architektury) nenechte si ujít Hervas. Pokud se nechcete vzdát ruchu, každé větší město má svou židovskou část, ale myslím že obzvláště vyvedená byla v Seville a Granadě. Právě obrovská diversita dělá celý rozhodovací proces složitějším a plánování komplikuje. Nemáte-li tolik času, nebo peněz, kolik byste požadovali a zároveň chcete poznat, nebo objevovat tyto místa sami, v klidu (i s tím rizikem, že se občas ztratíte, nebo třeba objevíte nová, ještě lepší) si je vychutnat, nebo dáváte přednost skupinovým výletům? Chcete spát komfortněji, nebo vám stačí 2x2 metry pro stan a občas ani to ne?...
Preferujete přírodu?
Jste "hospodáři"? (od slova hospoda)
Nebo vaše kroky vedou za tím "Nejvyšším"?
Není problém najít si ve Španělsku to své...
Problém snad je, kde to SVÉ hledat. Vidíte sami, že možností jak cestovat a poznávat nová místa, je stejně mnoho jako je cest.
Důležité je však vědět, co vlastně chci najít a proč to vlastně dělám?
Zbytek již vykrystalizuje s přibývajícími informacemi a časem, a zároveň s ubývajícími iluzemi a penězi .

    Zvolil jsem variantu 50% příroda a 50% lidi, města, památky a muzea. A protože ve městech španělských vládne shon ještě větší než je zvykem u nás, tak se mi ke konci putování zdálo, že jsem ten poměr nedodržel, protože jsem se cítil přesycen městskými vlivy a dojmy. Podrobné nahlédnutí do deníku a itineráře cesty mne přesvědčilo o omylu.
Důvod byl nasnadě.
Zatímco v horách vše probíhalo v klidu a s takřka neomezeným časovým plánem, ohraničeným snad jen množstvím neseného jídla a zásobou benzínu ve vařiči, ve městě to byl neustálý zápas. O místo na chodníku (měl jsem obrovský batoh), odříkání všech těch hamburgrů, zmrzliny a jiných lákadel, o tom příliš nebloudit a přitom všechno vidět a velmi často také o tom, kde v klidu složit unavené tělo, tak aby vás pokud možno nikdo neviděl. Což bylo asi ze všeho nejtěžší, protože s přibývající tmou začíná také vřít španělský společenský život. Takže zatímco středoevropan je k smrti unavený, Španěl má načasovánu zábavu. Vzhledem k vedrům, které tady v létě panují to má samozřejmě praktický podtext a tento způsob společenského života se přenáší i do období, kdy to ještě až tak nutné není. V přírodě je tohle opravdu jednodušší, za předpokladu vody a skromného jídla.

Napříč Španělskem..

Přednosta Blaníku: "Stráže, Veverka z Bitýšky do šatlavy"
Zapisovatel: "Dáme mu Albánskou rukavici a nebo Španělskou botu?"
KATALÁNSKO - provincie

    Byl Březen, teplo jako u nás na počátku léta. Na stromech zrály pomeranče, citrusy, na zahrádkách jsou vidět papriky - inu středomoří.  Dalo by se tedy říct, že Španělsko (nebo Portugalsko) je příjemnou a možnou lokací na cestování v brzkém jaru, pokud nechcete cestovat daleko, nebo hodláte použít k přesunům vlastní auto (dva dny cesty)... Na co se připravte jsou velké vzdálenosti a množství kilometrů, které budete muset spolykat, budete-li chtít projet Španělsko celé. Vždyť společně s Portugalskem (tedy jako Iberský poloostrov) je největší evropskou "zemí" a tak se vám cestování značně prodraží. Španělsko je zemí Evropské unie, takže se zde platí eurem, a tento fakt (myslím  hlavně směnný kurz) nám taky cestu nesmírně prodražuje.
Rozhodně se dá shrnout, že Španělsko je z přehledem nejdražší s mnou navštívených zemí a to jsem šetřil, jako ještě nikdy! Vlastně jsem nemusel ani teď, ale nechtěl jsem utratit příliš mnoho peněz hned na začátku dlouhé cesty napříč Španělskem a později Severní, Centrální a Jižní Amerikou...
    Teď ale trávím chvilky v deltě Ebry a moje představa delty, tak jak si ji pamatuji třeba z Rumunska (Dunaj) dostala první ránu. Celý výběžek končící pobřežím "Costa Daurady" je jistě dobře prosperující továrnou na zeleninu a ovoce, ale s přírodou to nemá nic společného. Bez změti kanálů a trubek všech možných tvarů a velikostí, by toto místo bylo jen pustou polopouští. Zatím ale voda řeky L´Ebry vhání dostatek vody do jejich nenasytných chřtánů, ... ale jak dlouho. Ve Španělsku, tak jak jsem jej projel, není mnoho řek, které by se dali označit slovem řeka - tak jak jí známe a říkáme v střední Evropě. Mnoho řek se sice chlubí názvem Rio-řeka, ale já bych řekl spíše potok, často i strouha. L´Ebra je opravdovou řekou, na místní poměry obrovskou.

    VALENCIE - provincie
Valencie Valencie
     Další velké očekávání, a velké překvapení mně provázelo ve Valencii. Právě se zde slaví "Fallas" - spolu s Velikonocemi největší svátky roku. Všude je spousta lidí a hluku od vybuchujících petard, protože "fallas" znamenají něco jako "ohně", takže každé dítě na ulici vám ochotně hodí pod nohy pár kousků petard, aby vyzkoušelo vaši připravenost. Na to si  rychle zvyknete, ostatně patří to k svátkům stejně jako obrovské někdy 20 metrové dřevěné figuríny. Poslední den slavností, na závěr průvodu plného veselí se tyto zapálí, a naházejí do vody, což mi připadlo trochu škoda..
Počasí bylo perfektní (24/14°C), ale přiznám se, že město samé mě příliš neoslovilo. Vlastně jsem byl deprimován - tak dlouho jsem zde a ještě jsem nevyfotil ani celý film. Nebylo co fotit! A tak jsem fotil věci, pro které je filmu škoda, jako například "fallas" figurínu, kterou vidíte na obrázku vedle, hodící se spíše pro levnější digitální technologii. (levnější na zpracování, pokud nechcete dělat fotky na papír).
    Pokud tedy jedete do Španělska za poznáním, a ne válet se u moře, srdečně doporučuji se těmto turistickým "tahákům" jako je Barcelono-Valencijské pobřeží na hony vyhnout. V klidu tedy můžete vynechat málo zajímavé provincie Katalánska a Valencie a začít až v Alicante vyplňující jižní část Valencijské provincie. Jako velmi zajímavé bych doporučil malé městečko obklopené  horami zvané Alcoy, v létě zde bývají nesnesitelná vedra, protože se slunce odráží dolů do údolí od vápencových skal obtékajících město. Pokud se bez moře opravdu neobejdete, tak větší a hlavní město regionu na břehu Středozemního moře Alicante nabízí kromě pěkných městských pláží i skvělou vyhlídku nahoru na hrad, nebo na hned vedle ležící přístav. Od této chvíle se rapidně změnil ráz krajiny - tím myslím souhrnem lidi, památky, i příroda; naštěstí k lepšímu; a já jsem konečně mohl založit můj v pořadí druhý film do foťáku. Kousek od Alicante je proslulý turistický tahák polopoušť končící zálivem Cabo De Gata - skupinou majáků s výhledem na moře. Samozřejmě nesmí chybět restaurace, které tohle kdysi klidné možná i romantické místo proměnily v továrnu na peníze. Zajděte si radši do hor nad záliv, uvidíte stejné moře, k tomu ale nádherné červené skály nad ním a užijete si to více v naprostém klidu. Protože kam se Španěl nedostane autem, tam ho velmi pravděpodobně ani nepotkáte...
MURCIE - provincie

    Jako by počínající vliv muslimské pohostinnosti zapustil kořeny i zde, lidé jsou příjemnější a už tak hloupě nečumí na prazvláštního blázna táhnoucího velký batoh. U tohohle španělského fenoménu se musím zastavit. Zpočátku jsem zkoušel stopovat, než jsem pochopil marnost svého počínání. Španělé vám prostě nezastaví, a i  kdyby jste třeba zdechali,  možná vám zavolají policii.
Tohle počínání má samozřejmě své kořeny... Auto - "coche" je Bůh, je to modla, krásný plechový miláček, je to všechno co si jen umíte nebo i neumíte představit, jenom to není chápáno jako pohodlný dopravní prostředek. A tak kdo Ho nemá, je méně, než Nic. Viděl jsem dokonce v jedné naprosto rozvrácené, polozbořené dědince v horách Sierry Nevady obrovský paradox. Před naprosto žalostně vypadajícím "domem" stálo supersportovní žihadlo alias "coche", takže jsem u vaření přemýšlel, kdopak to přijel do takové díry na návštěvu, když vylezl sedlák v montérkách a nakopl osmiválec. :o)
Člověk nemající auto se automaticky ocitá na konci společenského žebříčku, tedy je podezřelý. Ve Španělsku, kde je poměrně velká kriminalita (tvrdí místní... - já se setkal jen se dvěma krádežemi) to má za následek šíření "paniky" mezi obyvatelstvem a přehnaného strachu. Také sobeckost a sebestřednost v tom hrají významnou roli. Velmi to připomíná podmínky v České republice, snad jen ještě horší, což nás nemůže příliš utěšit. Každý chce mít tuto svoji plechovou krabici jen pro sebe a nehodlá svého miláčka s nikým sdílet. Pravdou ovšem také je, že si se mnou příliš nepopovídali, protože moje španělština je prachmizerná a Španěl trpí (k jeho škodě) nemocí jazykových velmocí, tedy žádný jiný jazyk neovládá. Má tedy obavu a stud zastavit cizinci a dát se s ním do "řeči", což je podstatný rozdíl třeba proti Turecku. Jsou samozřejmě čestné výjimky, ale ti se učí pro ně bližší a mnohem lehčí francouštinu, než třeba pro Španěla nevyslovitelnou angličtinu.
Stopař to zde nemá lehké, a tak po asi 10 dnech popojíždění a únavného statování na silnici jsem usoudil, že bude lepší zvolit jiný druh dopravy. Zvolil jsem tedy kombinaci autobusu, vlaku a vlastního pohonu - nohou. Vyšlo mne to sice dráž a také jsem se ochudil o možnost popovídat a poznat místní lidi, ale byla to nezbytnost. Ceny za vlak i autobus jsou na kratší vzdálenosti srovnatelné, na delší podle mne vychází lépe autobus, protože cena se odvíjí od kilometru přímo úměrně, na rozdíl od vlaku, kdy už na větší vzdálenosti není možné vzít "levný" regionální spoj a je třeba přesedlat na rychlík a zaplatit za nadstandard. Doprava ve Španělsku je na zcela jiné úrovni (technické i čistoty prostředí a fungování služeb než u nás), takže i větší vzdálenosti příjemně utečou.
Španělé necestují! Připravte se proto na to, že ať se objevíte kdekoli budete pozorován. Pokud se nechcete zdržet déle než 3 měsíce a nemáte v úmyslu ve zde pracovat, nechte si dát na hranicích (německých) razítko do pasu, policie je na tohle citlivá a místo, aby si vyřešili zaměstnávání lidí na černo jinak (třeba SID jako v USA), otravují lidi a chtějí vidět pas, což se mi ještě nikde jinde nestalo..
Granada
ANDALUZIE - provincie

    Bohem zaslíbený kraj... No jo vlastně, ale kterému Bohu : nějakému "Římskému", Muslimskému, Židovskému, Křesťanskému? Dlouho žili všechny tyto tři skupiny spořádaně vedle sebe, v míru a vzájemném prospěchu, až tomu všemu udělala přítrž Isabela Kastilská s chotěm a poslali vojsko ve jménu Boha - tentokráte křesťanského - aby pokřtil ty "pohanské", tedy spíše muslimské psy. Židé měli opět smůlu.
Protože měli prachy a byli velmi vzdělaní, měli i moc. Hlavně jich však bylo málo, a bylo tedy jednodušší je prostě vyvraždit, nebo vyhnat, majetek jim zabavit. Tomuto období lidské hrůzy a utrpení se teď v knihách říká REKATOLIZACE. Pod čímž si většina čtenářů vlastně nic konkrétního nepředstaví, hlavně v tom není vidět a slyšet ta krev a hrůza...
Do té doby byla Andaluzie mocným královstvím s obrovskou sférou vlivu, zasahující až daleko do Afriky. (odtud Španělské kolonie a města na severu Afriky - Ceuta, Tanger). Magická a do té doby neviděná města jako Grenada, Cordóba i Sevilla způsobila šok každému nově přijíždějícímu. A tohle kouzlo si částečně podržela až dodnes. Pevnost  Alhambra v Granadě i typické, úzké uličky, poloha města a jeho krása příjemně překvapí i dnes. Příjemné hospůdky, společenský život, i dobré ceny za ubytování způsobí, že z tohoto města se vám nechce odjíždět. Kraj je synonymem kytary a flamenga, o jehož původu se dodnes spekuluje. Nakonec se to hodilo na cikány...:)
Věřte, není nic lepšího, než slyšet pravé flamengo z otevřeného okna ložnice, v jedné z úzkých španělských uliček, pozdě v noci.
EXTRAMADURA - provincie

    Jestli mě něco vrátilo krev do žil a opětovnou chuť cestovat po Španělsku, byla to právě provincie za řekou "Duerem" - Extramadura. Příjemní lidé i když se ještě nedá mluvit o srdečnosti, tak jak se s ní můžete setkat v Turecku, a v zapadlých koutech Ruska, Rumunska, ale třeba i Slovenska a jinde. Tuto oblast jsem projel stopem bez problémů a nikde jsem  Hervas...dlouho nečekal a když už, tak příjemně. Nádherné hory "Gredos" =  horské kozy, kde bych se chtěl rozhodně někdy vrátit. Žulové masivy, úzké strže v nichž je nespočetně vodopádů, peřejí, a rychlý nástup, jsou pro tyto charakteristické. V dubnu se v celém Španělsku zkazilo počasí a začalo období trvalého deště a sekundárního ochlazení. (nevím, jestli je to typické počasí pro tohle období, nebo jsem jenom po krásném Březnu neměl tolik potřebné štěstí) Takže jsem musel tyhle kopce chvatně opustit, protože  na vysněžené plochy začalo vytrvale pršet, v noci klesla teplota pod nulu, což je velmi nepříjemná kombinace rizikových faktorů. A to se radši nezmiňuji, že jsem byl mokrej durchem durch a totálně všechno v batohu...
Jedete-li kolem Gredoských hor směrem na 100 km vzdálenou "Plasencii", musíte projet údolím La Vera. Je to půvabná oblast s nejstarším osídlením ve Španělsku. Kdysi patřila k Lusitanii (odsud pocházel Variatus, vůdce povstání proti Římanům) a teprve dobytím z rukou Arabů na konci 12. století se stala součástí Extramadury.  Při shlédnutí malebného kraje kolem řeky Tiétaru na úpatí hor Gredosu, zvolal údajně i sám Caesar: "Teď už mi zbývá projít pouze průsmykem smrti!"
A tak se i stalo.
Ostatně Římané zde zanechali bezpočet stop na jejich existenci, od mnoha starých mostů, přes kus velmi zachovalé římské cesty. A tak kromě pěkné přírody, můžete obdivovat i vkusně zasazenou architekturu a příjemně si popovídat s místními lidmi.
Krajina v Extramaduře je podivně krásná. Obrovské rozlohy zelených stepí, prošpikované soliterními stromy jí dává zvláštní kouzlo. Občasné zahlédnutí lesknoucí se plochy, jezera uprostřed ničeho, působí jako magnet. Oko hledá, čeho by se na té opuštěné krajině zachytilo... Mám štěstí obrovský římský most se proplétá svými pilíři vodami jezera, aby po několika stech metrech se zřítil do jeho průzračných vod. Pokud chcete být nezávislí (veřejná doprava zde příliš často nejezdí) a pořádně prozkoumat tuto provincii, doporučuji vlastní dopravní prostředek - kolo, auto, caravan. Druhou stranou hor se dostáváme k nejstaršímu židovskému osídlení (dochovanému) v Evropě, městečku "Hervas".
Města jako Plasencie - město čapích kostelů, Merida - místo nádherného antického divadla, arény i římského mostu a Cáseres - svět, kde dýchá historie,  patří mezi to nejlepší, co jsem zde viděl.
Kdo vynechá tuhle provincii, dělá opravdu velkou chybu.  
Hervas
KASTILIE LA MANCHA - provincie

    Tento kraj se snad vůbec nezměnil. Není těžké si zde představit, v nekonečných rovinách posetými vinicemi a obilninami, podivínského rytíře Dona Quichota na jeho schvácené a zbídačelé herce, i vedle něho plížícího se, věčně ožralého sluhu Pansu. I já jsem zde zažil pár paradoxů, ale poučen z historie, že v boji proti větrným mlýnům stejně nic nezmůžeš, zůstal jsem stranou a vše jen zpovzdálí pozoroval. Co mně ale vyvedlo z míry byl "freaky" stařík, kterého jsem se několikrát po sobě zeptal na směr, kterým jede jeho autobus, a jeho jedinou reakcí bylo, že se utekl schovat do autobusu. Trochu otřeseně, z prožité a dosud nepochopené situace, jsem se tedy zeptal někoho jiného, který mi prostě řekl, že ne.
"Autobus tvým směrem, jede až ráno...", takže jsem měl opět spoustu času. Zmožen únavou z negativního výsledku dnešního stopování jsem se odplazil směrem k hřišti, kde jsem nakonec i usnul. Náhle jsem se probudil (6 smysl zafungoval) a nade mnou se sklání traktorista, kterého jsem k smrti vylekal, a který tvrdil, že si myslel, že jsem mrtvej.
Nebudu zabíhat do podrobností, prostě tento kraj je pořád plný opilců a starých bláznů, možná potomků slavného rytíře. Dopravní prostředek opět výhodou, protože krajina není příliš tvárná, a tak se pěšky docela nudíte...

KASTILIE A LEÓN - provincie
Je to provincie velmi často navštěvována turisty a já se ani nedivím. Má poměrně mnoho různorodých památek nedaleko (na Španělské podmínky) od sebe, navíc jsou některá místa jako "Segovia", "Salamanca", "El Escorial" a "Avila" velmi dobře dosažitelné z hlavního města Španělska - "Madridu".
     Mimo turistickou sezónu stojí za shlédnutí, v sezóně musí být nechutně přeplněna. Mně nejvíce upoutala Avila. Městečko v horách s jedinečným a nejzachovalejším opevněním v Evropě postaveným v 11 až 12 století. Příjemná poloha (více než 1100 m nad mořem) s možností výletů na nedalekou přehradu, nebo do hor, tvoří z tohoto místa tahák. Alespoň pro mne.:)
Salamanca je pompézní město a při procházení jeho ulicemi se člověk zvídavý rozhodně nenudí. Obzvláštní atmosféru má v noci, kdy je fantasticky nasvícena a dostává nový nádech - do žluta. Salamanca má pestrý společenský život, takže večer tady rozhodně není mrtvo. "Nejlepší" (ale taky nejdražší) jsou bary, discotéky a putiky v oblasti Plaza Mayor, ale já jsem se spokojil se zábavou v cirkusovém stanu nedaleko od centra. Nutno přejít římský most, ale odměnou je vám pohled na město z odstupu a to tedy stojí za to. Škoda, že se fotky nepovedli (neměl jsem stativ).

    Počasí - v Březnu velmi pěkně a teplo (20/10°C den/noc) se kupodivu otočilo a v Dubnu jsem byl sužován ustavičnými dešti a poklesem teplot (13/8°C, myslím, že tenhle ráz počasí není pravidlem...) Koupat se v moři sice jde, ale je na hraně s otužováním. Teplé jarní slunce - hlavně v oblasti "Andaluzie" - vás zbaví poměrně rychle s  prožitého šoku.

    Španělsko, tak jaké tedy bylo:

        +    bohatá historie zanechala bezpočet zajímavých památek
        +    pěkné a spolehlivé počasí (květen, září i říjen)
        +    pěkná příroda, zjistěte informace o lokaci předem, protože to zdaleka není pravidlem
        +    zarputilí milovníci moře si přijdou na své...
        -     místní obyvatelsvo je opravdu prazvláštní mentality...
        -     Španělsko je pro nás celkem drahé a i při mém způsobu cestování mně přišlo na 1000 euro. 
Copyright © 2015 by "Luděk Rotrekl"   •   All Rights reserved   •   E-Mail: ludek.rotrekl@post.cz
[Home][Zpět na Cestopisy][Zpět na začátek strany]
     Ukázka ze hry Blaník nás zavádí do Španělska, zemi evropskou, ale přesto v mnoha ohledech pro nás tak neznámou a tajemnou.
Zemi ve které jsem strávil na cestách zhruba 50 dní a procestoval ji křížem krážem, ale přesto jsem zdaleka neviděl všechno. Nyní si můžete přečíst z těchto necelých dvou měsíců stručný popis lidí, památek a toho co mne potkalo.
Home Back About Me Contact Fotogalerie