Příroda Znojemska
Příroda, Historie, Cestování
ODKAZY
JIŽNÍ MORAVA - PŘÍRODA - ZNOJEMSKO (NPPodyjí)
Národní park Podyjí
Velkoplošná ochrana tohoto území se váže k datu 11.12.1978, kdy byla na ploše 103 km2 vyhlášená Chráněná krajinná oblast Podyjí. Posláním oblasti, dnes již překonaným, bylo zachovat všechny hodnoty krajiny, její vzhled, typické znaky i přírodní zdroje a vytvářet zde zdravé životní prostředí. S ohledem na mimořádné přírodovědné hodnoty systému dyjského údolí byly k 1.4.1991 završeny intenzivní ochranářské snahy několika posledních let vyhlášením Národního parku Podyjí na ploše přibližně 63 km2 v nejcennějších částech bývalé CHKO.
Protože přírodní a krajinářský fenomén údolí Dyje se rozkládá rovněž na rakouské straně hranice, připravili i tam rakouští ochranáři Národní park Thayatal.
Přirozenou osou celého území je řeka Dyje protékající mezi dvěma krajními body NP-Vranovem n. D. a Znojmem-40 km dlouhým a hlubokým údolím, typickým četnými ostrými meandry. Komplex lesa o ploše asi 52 km2, který přímo na ně navazuje, je při okrajích NP lemován zemědělsky využívanými plochami, zejména ornou půdou. Na jihovýchodním okraji lesního komplexu na spojnici Znojmo-Hnanice leží unikátní pásmo stopních vřesovištních lad. Větší část toku Dyje mezi Vranovem n. D. a Znojmem tvoří státní hranici mezi Českou republikou a Rakouskem. Zřejmě proto, že tato státní či zemská hranice tu prochází již přibližně 900 let, není území téměř postiženo urbanizací s výjimkou nejmenšího rakouského městečka Hardeggu. To je také jedna z příčin jeho ojedinělostí v evropském měřítku. Východní okraj NP Podyjí leží na styku dvou horopisných soustav. Český masív, představovaný okrajem Českomoravské vrchoviny, se tu stýká s východnější Karpatskou soustavou, která zasahuje k šatovu a Hnanicím výběžky Dyjskosvrateckého úvalu. Meandrující Dyje je zaříznuta do okraje Českomoravské vrchoviny hlubokým údolím, takže se podílí na vzniku poměrně velkých relativních výškových rozdílů. Nejvyšší bod NP Podyjí - Býčí hora u Vranova n. D. má nadmořskou výšku 536 m a nejnižší bod - hladina Dyje ve Znojmě pouze 207 m. Celé okolí údolí Dyje má tvar k jihovýchodu skloněné, zvlněné paroviny s výraznějším terénním zlomem na čáře Znojmo-Retz. Geologický podklad oblasti je tvořen převážně metamorfovanými horninami dyjské klenby moravika. Takže cílem výstavby NP bylo a je záchrana unikátního uzemí - průlomového říčního kaňonu meandrující Dyje - s rozsáhlým kompletem geologických hodnot a rostlinných živočišných společenství. Rozsah parku, který leží mimo vlivy imisního zatížení, je cca 6300 hektarů. Zahrnuje uzemí od Znojma po Vranov nad Dyjí podél řeky Dyje a souvisle navazuje na druhé straně státních hranic na cca 500 hektarů Dyje u Vranova a rakouského Národního parku "Thaya-thal".
Ledové sluje u Vranova nad Dyjí se nacházejí v jednom z hlubokých meandrů řeky Dyje. Její kaňonovité údolí je zaříznuto do masívu tvořeného bítešskou ortorulou, součásti prekambrického moravika. V severním svahu meandru, pod výraznou tektonickou poruchou projevující se jako odlučná zóna, došlo k rozvolnění a k pohybům skalního masívu a vzniku hlubokých skalních rozsedlin, rozsáhlých blokových sutí a kamenných proudů. V rozvolněném svahu bylo vytvořeno mnoho pseudokrasových jeskyní. Geomorfologická situace a příhodný mikroklimat lokality vytvářejí podmínky pro výskyt ledové výplně jeskyní a dutin v sutích, která setrvává až do pozdního léta a ovlivňuje i lokální výskyt chladnomilných druhů rostlin a živočichů. Podzemní prostory patří k nejvýznamnějším stanovištím netopýrů na Moravě. Speleologický výzkum a dokumentace byly zahájeny až v roce 1991, když byla zrušena dříve nepřístupná hraniční zóna. Prozatímní etapa mapování jeskyní, při níž stále dochází k objevování nových prostor nyní registruje 20 jeskyní kombinace puklinového, rozsedlinového a suťového typu. Nejdelší systém je přes 400 m dlouhý, denivelace jednotlivých systémů činí až 30 m.
Příroda - sborník prací z ochrany přírody
/1996/, V.Hanák
Předkládaný sborník je prvním souhrnem odborných studií z výsledků víceletého komplexního výzkumu jedné z nezajímavějších lokalit v NP Podyjí - tzv. Ledových slují u Vranova nad Dyjí. Tento neobvyklý místní název se váže jednak ke svéráznému útvaru rozsedlinových podzemních prostor typu pseudokrasových jeskyní v příkrém svahu střední části dyjského kaňonu, jednak přeneseně označuje i širší lokalitu, jeden z největších a nejbizamějších dyjských meandrů v jehož stěně se sluje nacházejí. Neobvyklý název lokality je evidentně v souvislosti s velmi překvapivým a jinde na jižní Moravě nevídaným jevem. V jeskyních se díky speciálním mikroklimatickým procesům udržoval pravidelně ještě v minulém a počátkem tohoto století led a firn i v průběhu letního období roku.
Předmětem výzkumů shrnutých v sborníku "Příroda - sborník prací z ochrany přírody /1996/" - byla zmíněná lokalita v širším pojetí, tedy celé přírodní prostředí meandru Ledových slují. Sborník tak podává poměrně široký záběr poznatků zaměřených speleologicky, geomorfologicky, mineralogicky, botanicky, zoologicky i archeologicky. Pro všechny tyto obory představují Ledové sluje velmi zajímavou a zcela jedinečnou lokalitu. (případní zájemci o tento sborník si jej můžou zakoupit v Čížově na správě Národního parku)
I když organizovaný přírodovědecký průzkum NP Podyjí se mohl rozvíjet teprve v posledních dvou desítiletích, neplatí to tak zcela o Ledových slujích. Tento neobvyklý přírodní útvar lákal zřejmě lidskou fantazii odedávna. Dokládá to nejen jeho starý název, uváděný už v tereziánském katastru z roku 1765 (v německém znění Eisleiten), ale i nečekaný zájem o zkoumání jeho tajemství už v minulém století. V letech 1863-1987 bylo o Ledových slujích publikováno nejméně patnáct víceméně odborných studií a informativních článků. Obsáhlou zmínku o nich obsahuje už Wolného spis o markrabství moravském (1837, 1846).
Samostatnou stať zveřejnil o něco později ve výroční zprávě znojemského německého gymnázia místní lékař Roth (1863). Následuje pak zpráva geografa Jarze (1882) a záhy i zveřejnění výsledků mikroklimatických měření v jeskyních (Filek 1895). Nechybí ostatně ani první floristické zpracování širší lokality z pera rakouského botanika Niessia (1867). Zájem rakouských geologů o tuto oblast Podyjí pak korunují práce významného evropského specialisty Suesse, které ovšem už řeší širší problematiku geologického vývoje této modelové oblasti evropského prostoru. Přibližně od dvacátých let následuje období zájmu českých přírodovědců o Ledové sluje. V sérii publikovaných prací řady regionálních pracovníků nechybí ani slovo našich předních specialistů, jakými byli prof. Koutek, Dr. Skutil, později pak Hromas, Vítek a Kučera. Byl-li o Ledové sluje takový zájem v minulosti, není divu, že na sebe obrátily pozornost i v současnosti, kdy celé Podyjí bylo vyhlášeno CHKO (1978) a později i Národním parkem (1991). Cílený a finančně dotovaný komplexní výzkum lokality přinesl už první výsledky, které jsou předkládány specialistům i širší veřejnosti v tomto spisku. Výzkumné práce navíc dále pokračují a povedou snad už v dohledné době k ucelenému zpracování všech poznatků o této lokalitě. V posledních 40 letech bylo území Ledových slují součástí přísně střeženého pohraničního pásma na naší jižní hranici. Bylo tak zcela uzavřeno pro výzkumníky i pro návštěvy turistů. Po období velkého turistického zájmu v době první republiky, staly se Ledové sluje postupně zcela neznámým pojmem i pro nové osídlence této krajiny. Na dlouhou dobu zcela utichla dříve tak populární romantická stezka z kamenných kvádrů, vybudovaná někdy v devadesátých letech minulého století právě pro turistické zpřístupnění této zvláštnosti. Snad jen ve vzpomínkách naší generace zůstal obraz dávných rodinných výletů k tajemným skalním otvorům, z nichž i v parném létě proudil chladný vzduch. Ostatně v době, kdy mohli občas lokalitu navštívit jen vybraní specialisté, chyběly stále i podmínky potřebné pro soustavný výzkum. Ten umožnilo až otevření celé oblasti po roce 1989. I když starý chodníček přetrval dlouhé období nezájmu kupodivu téměř nepoškozen, nejsou už dnes bohužel podmínky pro turistické zpřístupnění této nesporně atraktivní lokality. Není to možné především z bezpečnostních důvodů, což dokládá několik vážných úrazů výzkumníků v posledních letech. Mluví pro to jednoznačně i ochranářské ohledy. Běžnému turistovi musí stačit pohled z cesty z Vranova do Čížova a zejména nádherný rozhled na celý kaňon vranovské Dyje a protilehlou Braitavu od obelisku nad Ledovými slujemi.
Kaňon Dyje vytváří unikátní říční fenomén s četnými meandry, hluboce zařezanými údolími bočních přítoků, nejrůznějšími skalními útvary, kamennými moři a skalními stěnami zvedajícími se často kolmo nad hladinou řeky. Je jedním z posledních zachovalých hlubokých říčních údolí ve střední Evropě, které nebylo dosud zatopeno přehradou nebo narušeno průmyslovou či rekreační výstavbou. Vyniká vysokou pestrostí rostlinných společenstev danou střídavou expozicí svahů od jižní až po severní, takže zde nacházíme jak lesostepní lokality pronikající sem z panenské oblasti, tak i lokality dubo-habrových lesů.
Geologicky leží park na rozhraní tzv. českého masívu a Karpatské soustavy. V okolí Vranova převažuje rula s příměsí krystalických břidlic, dále na východ přibývá žula a další horniny. Významnými vranovskými geologickými raritami jsou tzv. ptygmatické vrásy - pozůstatky po různých geologických vrásněních, zejména z doby před více jak 600 miliony let, skála, na které stojí zámek, skalní celky v Zadních Hamrech ap., a dále tzv. ledové sluje.
Rostlinstvem patří NP Podyjí k nejbohatším a nejpozoruhodnějším velkoplošným chráněným územím v ČR. Střídání expozic svahů dyjského údolí se projevuje mozaikovitostí společenstev teplomilných a chladno i stínomilných. Na Vranovsku se v hlubokém údolí na severně exponovaných svazích se nalézají společenstva bučin s příměsí jedle a tisu, která odpovídají podhorskému vegetačnímu stupni. Již v tomto území jsou však horní hrany svahů s jižní expozicí, podobně jako v nižších polohách, porostlé lesostepními společenstvy s množstvím sucho- a teplomilných druhů. Většina lesních porostů je tvořena světlými listnatými lesy s převahou dubu nevhodně nahrazovaného borovými monokulturami. Na východním okraji lesního komplexu najdeme zbytky rozvolněných doubrav, které byly z větší části ve středověku vykáceny a nahrazeny pastvinami. Na těchto plochách se díky režimu pastvy vytvořila unikátní keříčková náhradní společenstva s převládajícím vřesem obecným. Pásmo tzv. znojemských vřesovišť se táhne od Znojma až daleko za Retz na rakouské území. Občasné výchozy krystalinických hornin jsou pokryty štěpní vegetací s kosatcem nízkým a diviznou fialovou. Botanické bohatství v parku je velmi pestré. V jeho stopních oblastech zaujme např. divizna a kosatec, u Znojma jsou cenná vřesoviště plná teplomilné květeny /např. alpská růže/ koniklec, vřes, rozrazil, lomikámen, různé orchideje a ohrožený křivatec český, v okolí Čížova je příznačný výskyt lip, orlíčku, střévíčníčku, medov níku a opět orchidejí; na lesostepních stráních roste hojně hub a jeřáb, v jejich podrostu pak kamejka, kakost, sasanka, ohrožený vdovec vrbolistý apod. Celé údolí je porostlé dubohabrovým listnatým lesem, v němž se vyskytuje např. prvosenka, plicník, podléžka, brambořík, lýkovec, lilie zlatohnědá. V okolí Vranova se pak setkáváme se společenstvím obvyklými v nižších horských polohách, bukové porosty s příměsí jedle a tisu roste tu i javor a řada zajímavých bylin.
Z bohatě zastoupených příslušníků živočišné říše v NP Podyjí jmenujme alespoň občas se vyskytující vydru říční a ve stepních partiích žijícího tchoře světlého a sysla. Vzácnější ptáky zastupuje ve skalních stepích s množstvím doupných stromů dudek chocholatý a strakapoud jižní i malý. V nepřístupných skalních stěnách každoročně hnízdí několik párů výra velkého. Hluboké lesy pod Vranovem n.D. jsou stanovištěm několika méně obvyklých druhů, jako např. čápa černého, holuba doupňáka a včelojeda. K bohatě zastoupenému řádu pěvců patří zejména pěnice vlašská, skřivan lesní a skorec vodní. Z plazů se v Podyjí vyskytují všechny naše druhy užovek, z nichž je nápadná zvláště užovka stromová dosahující délky až 2 m. Dále jmenujme snad ještě naši největší ještěrku zelenou a v údolí potoků se po dešti objevujícího nápadného mloka skvrnitého. Rovněž třída hmyzu je zastoupena mnoha významnými druhy, k nimž patří především roháč obecný, tesařík obrovský, kudlanka nábožná a nosorožík kapucínek, dále pak krásné druhy motýlů - otakárek ovocný a fenyklový, pestrokřídlec podražcový a jasoň dymnivkový. Z fauny je pozoruhodný výskyt savců /např. ježka, rejska, netopýra, sysla, veverky, plcha, ondatry, vydry, křečka, lišky, jezevce, kuny, tchoře, hranostaje, srnce, jelena, muflona, divokého prasete, apod./, dále plazů /ještěrky, slepýše, zmije a užovky/, ptáků /např. čápa, holuba, včelojeda, výra, skřivana, žluvy, strakapouda atd./, z obojživelníků /např. čolka, mloka, nebo ropuchy/, z ryb /např. pstruha, sivena, kapra, lipana a hlavatky podunajské a konečně hmyzu /např. kudlanky, kobylky, čmelák i roháče, tesaříka různých motýlů apod. / Celá plocha Národního parku Podyjí je rozdělena podle kvality přírodního prostředí do tří zón, jejichž ochranný režim je různě upraven. Samotný zámek s protilehlým svahem je zařazen do zóny první, nejpřísněji chráněné, kde je příroda lidskými zásahy téměř neovlivněná, přírodní procesy zde probíhají samovolně, území je ve vyváženém stavu.
k
Ledové sluje - přírodní zajímavost Vranovska
Copyright © 2015 by "Luděk Rotrekl" • All Rights reserved • E-Mail: ludek.rotrekl@post.cz