Příroda Jižní Moravy
Příroda, Historie, Cestování
ODKAZY
JIŽNÍ MORAVA - ZVYKY A OBYČEJE - VÍNO A POEZIE
„Znával jsem staříčka, který byl chytřejší než já. Jednou mne učil pít víno. Říkal: nejprve se podívej skrz pohárek na slunce, abys měl radost z barvy. Potom přivoň k vůli tomu buketu. Pak si přiťukni a podrž skleničku u ucha. Uslyšíš potopené zvony. No a potom - nepij. To už nestojí za to, to nech barbarům."
Tuhle staříčkovu moudrost jsem od básníka jako mladíček (tehdy zkraje let šedesátých) slyšel. Ale já byl horší než barbar. Byl jsem pražský jelimánek, který si připadal jako polykač nožů. Ale polykal jsem jenom piva. Jedno za druhým. Tehdy poprvé mě Jan Skácel pozval do Mikulova. Ale proč? Teď už to vím: moravský básník se rozhodl civilizovat pražského barbara. Zželelo se mu toho mládence, který nikdy neslyšel, jak po strmých pálavských cestách skřípají vozy s káděmi plnými hroznů a slunce září jako zlatý terč a vzduch je sladký jako burčák a okolo sklepů je plno včel a vos...
Při Svatém kopečku, který nad mořem ční o právě tolik metrů, kolik má nepřestupný rok dnů, tolikrát jsem mu za to rok po roce vděčný! A že Svatý kopeček nad mořem ční jako bílý vápencový maják, to tvrdím, a pokaždé si stvrzuji: v Mikulově se moře zapomnělo. Při odlivu zanechalo tu šplouchání jasu a v hroznech révy o letních polednách i lehounké dunění potopených zvonů. Tehdy i skutečný zvon v kostele sv. Šebestiána na Svatém kopečku jako by tonul ve sladké milosti.
Potopené zvony
Copyright © 2015 by "Luděk Rotrekl" All Rights reserved E-Mail: ludek.rotrekl@post.cz