Historie Jižní Moravy
Příroda, Historie, Cestování, Fotogalerie
ODKAZY
JIŽNÍ MORAVA - HISTORIE - PRŮVODCE ZNOJMEM III.
PŮVODNÍ ODKAZY (INTERNÍ WEB):
Heraldika
Loucký klášter
Rotunda Sv. Kateřiny
Pohledy a vyhlídky
Toulky znojemským okolím
Fotogalerie
NOVÉ ODKAZY (EXTERNÍ ČR):
promoravia.blog.cz/znojmo
Moravský Zemský archiv Brno
Okresní archiv Znojmo
Okresní archiv Břeclav
(EXTERNÍ RAKOUSKO):
www.waldviertel.at
www.weinviertel.at
Heraldika
Loucký klášter
Rotunda Sv. Kateřiny
Pohledy a vyhlídky
Toulky znojemským okolím
Fotogalerie
NOVÉ ODKAZY (EXTERNÍ ČR):
promoravia.blog.cz/znojmo
Moravský Zemský archiv Brno
Okresní archiv Znojmo
Okresní archiv Břeclav
(EXTERNÍ RAKOUSKO):
www.waldviertel.at
www.weinviertel.at
Pravidelný půdorys Dolního náměstí dokazuje, že vzniklo až po založení města na volné stavební ploše. Jeho severní stranu tvoří novostavba nákupního střediska. Dyje postavená na místě středověké zástavby zničené náletem r. 1945. Obě podélné strany náměstí vroubí staré měšťanské domy a šlechtické paláce. Zmiňujeme se jen o nejvýznamnějších. Při ústí Mikulášské ul. do náměstí stojí dům s obnovenými renesančními sgrafity. Na průčelí do Vel. Mikulášské bylo objeveno pět krákorců.
Copyright © 2015 by "Luděk Rotrekl" • All Rights reserved • E-Mail: ludek.rotrekl@post.cz
Byla součástí opevnění Dolní brány. Nahoru se vracíme po druhé straně Dům č. 11náměstí Zde si povšimneme paláce č. 11 s renesančním Štítem s delfíny a volutami. Zbytky sgrafita /1549/ patří k nejstarším u nás. Zajímavý je i dvoulodní mázhauz, sklípková klenba v prvním patře a renesanční arkády s toskánskými sloupky na dvore. Dum se upravuje pro výstavní účely. O něco výše se nachází renezanční dům č. 7 se zbytky barevných sgrafit a s bohatou kamenickou výzdobou. Dům měl patrné podloubí. Před domem č. 4 s barokní fasádou je v dlažbě vyznačeno místo, kde jak praví pověst, spadl s koně císař Zikmund zasažen mrtvicí. Jím vymřel rod Lucemburků. Z tohoto místa je pěkný pohled na radniční věž, o níž bude ještě zmínka při popisu Obrokové. Zde si jen připomeňme duben 1945, kdy při náletu prorazila bomba ochoz na jižní straně, svezla se po výčnělku opěrného pilíře, dostala jiný směr, zničila starou radnici a poškodila sousední domy. Symbol města byl zachráněn.
Obroková ulice
Obroková ul. vždy patřila k hlavním tepnám města, neboť spojovala obě tržiště /Horní a Dolní nám./ ležící na trase dálkové cesty Znojmo - Vídeň. Podle tradice zde stávaly zájezdní hospody, v nichž formani přespávali a kde bylo postaráno o jejich potahy. Odtud název ulice. Vydejme se vzhůru. Po levé straně mineme obchodní středisko Dyje. Vedlejší budova v sobě skrývá zbytky staré radnice. Zvenčí se zachoval pouze renesanční portál z 20. let 16.století. Ve středu oblouku je osazen císařský erb nesený Lvy, pod ním je umístěn městský znak. Po stranách podpírají okřídlení grýfové erby Čech a Moravy. Nejvýraznější pamětihodností Obrokové ul. je štíhlá radniční věž. která upoutá svou rázovitou pozdně gotickou střechou s devíti věžičkami. Postavil ji v letech 1445-1448 stavitel Mikuláš ze Sedlešovic a je stavbou vskutku ojedinělou. Jediná, která se ji podobá je pardubická Zelená brána, která je však mladší, a navíc ji prý stavěl Jiřík ze Znojma. Latinský nápis na kamenné desce oznamuje zahájení stavby. Pod dealcou je Mikulášova kamenická značka • dva zkřížené úhelníky. Na druhé desce je letopočet 1448 aniž by z nápisu vyplývalo, že stavba byla v tomto roce dokončena. Město si věže velmi vážilo a její údržbě věnovalo i v těžkých dobách velkou pozornost. Tak např. r. 1670 byla malta na omítku rozmíchána deseti vědry vína a pěti vědry piva.Radnice V sezóně je věž přístupná ze znojemského podzemí. Z jejího ochozu se otevírá pohled na město i jeho okolí. V nejvyšší báni jsou uloženy pamětní listiny z oprav v letech 1656, 1833, 1890 a 1951. Zpráva z r. 1656 se zmiňuje o dramatické události, která se odehrála nedaleko radnice: "V tomto těžkém roce 1656 dne 18. června večer o sedmé hodině udalo se těžké střetnutí mezi měšťanstvem a 2 kompanií zde ležících císařských vojsk ... Obě strany stály proti sobě jako dvě nepřátelská vojska a bojovaly, přičemž bylo mnoho vojáků zraněno a jeden dokonce zabit. Také na měšťanské straně bylo osmnáct osob zraněno. Poplašnými zvony svolané měšťanstvo shromáždilo se ve značném množství a postavilo se v pořádku u radnice, takže vojáci ve své zpupnosti ustali. Incident vyšetřovala zvláštní komise a zjistila, že velitel vojáků stanovil městu neúměrně vysoké poplatky a snažil se přimět měšťany k placení vyvoláváním nepokojů. Byt přeložen do Jihlavy a město si oddychlo." Následuje budova nové radnice /č. 10/, dnes sídlo MěNV, architektonicky nejnáročnější dům ve Znojmě. Starobylý vzhled sice setřela pozdně klasicistní fasáda, ale zachoval se významný portál od italského sochaře Jiřího Gialdiho z roku 1606. Po stranách stoji sochy Adama a Evy, nad římsou podpírají napůl ležící postavy městský znak. Arkádové pavlače v nádvoří vznikly v poslední třetině 16. stol. Dům je zván také Goltzův palác, neboť r. 1632 patřil tomuto Valdštejnovu generálovi. R. 1830 zde pracoval jako zaměstnanec magistrátu moravský vlastenec Fr. A. Zach /l 807 - 1892/, který pod vedením rady Fejfalíka získal velký rozhled v právní praxi a v organizaci obecní správy. Na podzim r. 1830 odešel tento olomoucký rodák tajně do Polska, aby pomohl tamním povstalcům v boji za nezávislost jejich země. Po návratu z obavy před pronásledováním emigroval. V Bělehradě založil srbskou vojenskou akademii a jako první generál v dějinách této země zasáhl do protitureckých bojů. Mezi jeho odchovanci jsou slavné osobnosti srbského boje za svobodu. Po porážce polského povstání žila ve Znojmě krátký čas skupina internovaných polských důstojníků - revolucionářů. Policie je pečlivě sledovala a její pozornosti neunikl ani Stanislav Malachowski, jeden z vůdců vzpoury, který městem jen projížděl. Díky zprávě policejního agenta víme, že obědval v hostinci U bílého Lva /Beseda/. Polští důstojníci na pobyt v pohostinném Znojmě rádi vzpomínali. Magistrátní rada Fejfalík byl otcem znojemského rodáka Julia Fejfalíka. vynikajícího znalce staré české literatury, sběratele lidové slovesnosti a v neposlední řadě jednoho z nejvážnějších odpůrců padělaných Rukopisů. Roku 1986 vyšla jeho sbírka Lidové hry z Moravy. Žil v letech 1833-1862. Na domě č. 8 se zachovalo sgrafito s alegoriemi lidských ctností /pol. 16. stol./. Dům U lopaty /rýče/ č. 6 je opředen pověstmi o pokladu, který je ukryt někde ve sklopeních. Místnost za arkýřem je zaklenuta nejkrásnější sklípkovou klenbou ve Znojmě. Pověst vypráví, že zde původně stával klášter založený Anežkou českou, která prý byla v domě tajně pohřbena. AŽ budou její ostatky nalezeny, zavládne klid, mír a blahobyt.
Vracíme se po druhé straně dolů. Mineme několik domů s klenutými mázhauzy a arkádovými lodžiemi ve dvorech /např., č. 7,11, 23 a 19/. V domě 11 prý bývala mincovna. Dnešní vzhled je z roku 1816. kde byla stavba z r. 1472 nově upravována. Do průčelí je zasazena deska s nápisem "Pokoj budiž tomu, který byl postaven za peníze Ludvíkovy". Pověsí vypravuje, že Je to nejstarší dům ve Znojmě. Stával prý dávno před založením města oblokopen hlubokými lesy a byla v něm zájezdní hospoda. V mázhasu je do výklenku ve zdi zasazeno kamenné poprsí královny připomínající busty v triforiu chrámu sv. Víta v Praze. Bývá datováno koncem 14. stol., a!e podle některých názorů /Alb. Kutal/ je o celé století starší. Podle pověsti je Znojemská Ubuše, jak bývá nazývána, paládiem, t. j. posvátnou soškou zaručující trvání města. Její původní určení neznáme. Snad bývala domovním znamením. Mince razila již znojemská údělná knížata z rodu Přemyslovců. Roku 1464 dovolil král Jiří 2 Poděbrad městu, aby razilo ještě jeden rok svou minci, jednostranný haléř s městským znakem. Orlice již měla na prsou štítek s písmenem Z. Podobné mince razila Olomouc. Brno a Jihlava. Významný je dům č. 23. datovaný letopočtem 1480 na portálu. Lékárna je v něm již od počátkem 16. století a Jmenovala se Zlatá koruna. Zde si můžeme připomenout znojemského rodáka Karla Brema /1782-1845/. který působil v Mariánských Lázních a r. 1813 se podílel na rozborech tamějších minerálních pramenů. Josef Hauer, lékárník u Bílého anděla /naproti radnici/ proslul svou obětavostí při válečných událostech i při epidemiích /zemřel 1832 na choleru/. Byl vášnivým sběratelem starožitností, které měl uloženy v letohrádku staveném v roce 1812 v údolí potoka Lesky /u červeného mostu/. Ve Znojmě se učil lékárníkem Fr. Václav Peřinka /1878-1949/, autor svazků Vlastivědy moravské. Dějin Kroměříže, spoluautor Pravidel slovenského praviosu atd. V renesančním domě č. 25 s rohovým arkýřem se zachovala malba z r. 1575. Bývalo zdeZnojemské podzemí nakladatelství a knihkupectví, jehož majitel Arnošt J. Fournier vydával v letech 1844-1852, kromě německých knih také českou lidovýchovnou četbu a beletrii. Jeho zaměstnancem byl spisovatel a překladatel Josef Pírka, pozdější pražský nakladatel J. šolc a krátkou dobu i Matěj Mikšíček. který r. 1845 u Fourniera vydal sbírku moravských pohádek Národní báchorky.
Zámečnickou ulicí bychom se dostali až na náměstí Vítězství, ale chceme-li navštívit znojemské podzemí, musíme se vrátit na roh Obrokové a Kramářské ulice.
Kramářská ulice a Slepičí trh
Kramářskou ulici se středověkými prampouchy dojdeme na Slepičí trh. Z domů je pozoruhodný bývalý mincovní úřad /č. 2/. o jehož důležitosti svědčí velkolepá gotická lodžie ve dvoře. V jejím nárožním poli se zachovala sklípková klenba. Průčelní stěna nese velký kamenný císařský erb držený dvěma Lvy. Ze dvora se vchází do znojemského podzemí. Podzemí patří k nejpřitažlivějším pozoruhodnostem města. Vzniklo během 14. až 17. stol. propojením sklepů pod měšťanskými domy, které sloužily k
Náměstí Republiky
V těchto místech se rozkládalo Dolní předměstí se špitálem. Dolní brána stávala v místech, kde jsou dnes rohové domy Kotlářovy ulice. Byla zrušena r. 1847. Brána byla zvána Tábor, což dokládá, že vzorem pro její stavbu byl barbakan Pražské brány v Táboře. Pamětní deska na paměť návštěvy Jiřího z Poděbrad slibovala věrnost města, ale změněné poměry nakonec přiměly Znojemské, aby se přiklonili k uherskému Matyášovi. Roku 1645 se švédové při vyjednávání před Dolní bránou zmocnili klíčů a vnikli do města, které vydrancovali. Za napoleonských válek se Francouzům během bitvy u Znojma /10.-11. 7. 1809/ podařilo dvakrát proniknout až k bráně, ale byli odraženi. To již však bylo město obklíčeno, a Rakušané požádali Napoleona o příměří. Důstojná budova okresního soudu /před válkou krajského/ byla dokončena roku 1919. Počátkem 19. stol. stávala v těchto místech sanytrovna /ledku se využívalo k výrobě střelného prachu/. Její majitel Zach.O. Winzler vynalezl r. 1803 termolampu a nabídl městu, že zřídí plynové osvětlení ulic. Byl však zamítnut, a proto odešel. R. 1814 zavedl pod jménem Windsor v Londýně první plynové osvětlení na světě. Činžovní domy z konce 19. stol. převyšují skromnou budovu městského divadla z roku 1900. Je prý kopií vídeňského a má pěkný interiér. Do r. 1918 se hrálo pouze německy /debutoval zde např. Max Pallenberg/. Dnes v divadle působí dobrá ochotnická scéna, festival Znojemský strom pohádek láká soubory z celé republiky pravidelně zde hostují divadelní soubory z Prahy, Brna atd. Severozápadní stranu náměstí uzavírá park s pěknou budovou vodárny ozdobenou vitrailem, který r. 1950 provedl J. Jaroš podle návrhu V. Kubašty. Již na Vídeňské ulici se nachází bývalý špitální kostelík sv.Alžběty. Původně gotický, v 18. století, barokizovaný. Uvnitř Krackerovy obrazy, barokní lavice a rokoková varhanní skříň. Mezi opěrnými pilíři presbytáře je sousoší Kalvárie z r. 1803. které stávalo před Dolní bránou. Pokud chceme zhlédnout jednu z nejzachovalejších částí městského opevnění, musíme dojít Dyjskou ulicí do ulice Pasteurovy a tou k hradební zdi. Schůdky u nejnižší věže vedou do Žlebů, kudy bychom dorazili na Napajedla.
Sady Julia Fučíka a Husovi sady
Sady byly založeny r. 1804 z popudu plukovníka Eckarta na místě zasypaného hradebního příkopu. Tak bylo středověké jádro šťastně odděleno od nové zástavby. Aleje spojují náměstí Republiky s náměstím Komenského a Svobody. Po levé straně můžeme sledovat zbytky opevnění, které bylo v těchto místech trojnásobné. Z vnějšího pásma zůstaly bašty přestavěné na zahradní altány. Lépe se zachovalo pásmo vnitřní s několika věžemi; Vpravo míjíme hotel Znojmo, gymnázium, o něco výše nad kavárnou Corso začíná sportovní areál TJ se stadiónem a halou pro míčové hry, v pozadí sokolovna z r. 1924. Na tento areál navazuje letni koupaliště a kryté lázně. Jsme opět na náměstí Svobody. Sady nejsou bez zajímavostí ani pro zájemce o exotické dřeviny. Roste zde např. Jinan Dvoulaločnatý a jiné stromy.
Náměstí T.G.M. /Dolní/
Protější rohový palác č. 23 patřil hrabatům z Daunů. O jednom z nich se zachovala pověst, Že při návratu z projížděk vždy nařídil kočímu, aby vjel mezi trhovce a poničil jim co nejvíce zboží. Když se pobavil jejich nářkem, poslal ven úředníka s penězi a škodu nahradil. Ta pruského vpádu r. 1742 bydlel v domě pruský císař Bedřich Veliký a v době napoleonských válek se zde usadil generál Masséna, po bitvě u Znojma /1809/ vojenský velitel města. Pak ho ve funkci vystřídal gen. Cafareli. který v obsazeném městě netrpěl žádné nepřístojnosti, a tak když ze Znojma odcházel, rozloučili se s ním nadšenou oslavnou básní, kterou nechal krajský hejtman vytisknout a rozšířit. Později byl za to vyšetřován, ale vyvázl s napomenutím, aby se něčeho podobného už nedopouštěl. Pod Daunským budova české besedypalácem stojí novorenesanční budova české besedy - od r. 1881 střediska českého národního Života ve městě /byla založena r. 1870 a původně sídlila v Horní české č. 48/. Na průčelí je umístěna pamětní deska jejího zakladatele Jana Vlka /1822-1896/ od ak. sochaře Ant. Kovaniče. členem besedy byl také Jan čáp z Mikulovic, otec spisovatelky Růženy Svobodové, Karel Förstr, bratr hudebního skladatele J. B, Foerstra a jiní. I ostatní domy na této straně náměstí jsou památné. Ulicí vedoucí z náměstí vpravo bychom se kolem novostavby Tip klubu dostali do Jirchářů, kde se kdysi zpracovávaly kůže. Za zhlédnutí zde stojí dům č. 9 s atikou členěnou pilastry, typický příklad stavby na okraji u hradeb. Pochází z konce 16. století. Vlivem jižních Čech /Slavonice/ se ve Znojmě objevují sklípkové /diamantové/ klenby. K nejstarším patří klenba v síni domu č. 4, která překlenula celý rozlehlý mázhaus. Jižní stranu náměstí uzavírá komplex bývalého kapucínského kláštera založeného roku 1628. Ve fasádě je kamenné ostění oken domů, na jejichž místě byl klášter postaven. Před budovou /dnes turistická ubytovna/ stojí socha Jana Nepomuckého z r. 1769/, ve výklenku barokní sousoší hory Olivetské. Oltářní obraz v kostele sv. Jana pochází od J. Krackera. R. 1628 se ve Znojmě konal první pobělohorský zemský sněm na Moravě. Před staveništěm kláštera bylo vyhlášeno obnovené zřízení zemské pro Moravu. Shromáždění stavové museli přísahat věrnost císaři Ferdinandovi II., který si pocit vítězství nad vzpurnými Čechy a Moravany osladil znojemskou specialitou - okurkami naloženými v koření a cukru. Již v Kollárově ul. se zvedá gotická Vlkova věž pojmenovaná asi po purkrabím znojemského hradu.
Morový sloup uprostřed náměstí pochází z r. 1682. Připomíná epidemii, která si vyžádala 778 obětí. "Mimo to zahynuli mnozí na petechii a jiné nemoci, které si uhnali strachem ze smrti a nesprávným užíváním léků." Dolní náměstí bylo r. 1421 svědkem smutné události, když zde byli "pro husovskou zpronevěru" upáleni otec a syn Věrdunkovi, patrně vůdcové husitské strany ve městě. Zanedlouho je následovali zajatí husité z Martínkova a Jevišovic. Za obležení města husity r. 1425 došlo k povstání, které však bylo potlačeno. V souvislosti s husitstvím si připomeňme čtyři znojemské rodáky: Petr a Stanislav ze Znojma byli mistry na Karlově univerzitě. Oba učili Jana Husa. Zvláště Stanislav na něho mocně zapůsobil. Hus o něm napsal, že ho miloval jako svého otce. Patřil k učitelům, kteří "zanítili Husa pro ideály spravedlivého života... a neváhali zdvihnout hlas na obranu utiskovaných a ponížených..."
Táborský kněz Oldřich ze Znojma proslul na sklonku husitství jako obhájce kompaktát na basilejském koncilu r. 1433. členem českého poselstva byl i další Znojemčan Mikuláš ze Znojma, pražský kanovník. Pokračujeme prohlídkou Obrokové ulice.
Úzkou uličkou mezi obchodním střediskem Dyje a bývalou radnicí /OPP/ bychom došli do Zelenářské ulice. Z domů je hodno pozoru již zmíněné č. 1, zadní trakt radnice s pozdně gotickým portálem a ostěním oken, č. 20 s renesanční rustikou, a především č. 15, které má gotické jádro. Při opravě byla objevena srubová stavba a má být zachována. Dále bychom došli na křižovatku úl. Pasířské, M. Mikulášské. Obě by nás uvedly na Mikulášské náměstí, kdežto Malá Františkánská vede k ul. Přemyslovců. Zelenářská pokračuje na Václavské náměstí Procházka těmito místy není bez půvabu a vnímavý pozorovatel najde i zde řadu zajímavostí.
Táborský kněz Oldřich ze Znojma proslul na sklonku husitství jako obhájce kompaktát na basilejském koncilu r. 1433. členem českého poselstva byl i další Znojemčan Mikuláš ze Znojma, pražský kanovník. Pokračujeme prohlídkou Obrokové ulice.
Úzkou uličkou mezi obchodním střediskem Dyje a bývalou radnicí /OPP/ bychom došli do Zelenářské ulice. Z domů je hodno pozoru již zmíněné č. 1, zadní trakt radnice s pozdně gotickým portálem a ostěním oken, č. 20 s renesanční rustikou, a především č. 15, které má gotické jádro. Při opravě byla objevena srubová stavba a má být zachována. Dále bychom došli na křižovatku úl. Pasířské, M. Mikulášské. Obě by nás uvedly na Mikulášské náměstí, kdežto Malá Františkánská vede k ul. Přemyslovců. Zelenářská pokračuje na Václavské náměstí Procházka těmito místy není bez půvabu a vnímavý pozorovatel najde i zde řadu zajímavostí.
uskladnění vína, piva zemědělských produktů. Vodu ze sklepů odváděl tzv. jezuitský vodovod. Větrací šachty přiváděly dostatek čerstvého vzduchu. Podle některých názorů sloužilo toto dílo rovněž obranným účelům. Celková délka chodeb činí asi 27 km, zpřístupněn je zatím necelý kilometr.
Východ z podzemí je v domě č. 23 v Obrokové ulici. Chceme-li pokračovat v prohlídce, vrátíme se na Slepičí trh. Protější dům /č. 4/ patříval velehradským opatům. Později ho král daroval městu, které ho upravilo na zbrojnici a strážnici.
Kramářskou uličkou dojdeme do Dolní české.
Východ z podzemí je v domě č. 23 v Obrokové ulici. Chceme-li pokračovat v prohlídce, vrátíme se na Slepičí trh. Protější dům /č. 4/ patříval velehradským opatům. Později ho král daroval městu, které ho upravilo na zbrojnici a strážnici.
Kramářskou uličkou dojdeme do Dolní české.
Horní a dolní Česká ulice
Tato dlouhá ulice procházela kolem hradeb. Začínala u Horní brány a končila až nad Dyjí v jižní cípu města. Její úsek mezi Horní a Dolní bránou se nazýval česká ulice. Ve Znojmě její jméno zřejmě neznamená zbytek předměstské vsi, nýbrž pouze usídlení obyvatel českého původu do ulice, která sice spojovala nejkratší cestou tři hlavní vstupy do města, ale ležela "na humnech." /V. Richter/. Nejvýznamnější stavbou v Dolní české je chrám sv. Kříže a přilehlý dominikánský klášter, založený před r. 1234. Ve středověku byl slavným poutním místem. Jako jiné kláštery několikrát vyhořel a utrpěl i za válečných událostí, takže byl často přestavován. Dnes Jsou budovy kostela i konvetu vesměs barokní. V klášteře se zachovala gotická křížová chodba /osa 1495/. Ze stejné doby pochází i hvězdicová klenba starého refektáře, v němž se zachoval bohatě vyřezávaný portál z r. 1671. Barokní stavby kláštera i kostela pocházejí z 18. stol., portály byly provedeny v letech 1731-32 údajně podle návrhu Fr, Rotierse. Vnitřek kostela je pokladnicí znojemského baroka. Autorem obrazu na hlavním oltáři /sv. Norbert/ je Fr. A. MauSbertsch /1765./ Z řezbářských prací zaujmou varhany z r. 1755, jejichž skříně jsou dílem řádových řezbářů A. Voříška a M. Veselého. Sochu krále Davida, geniů hudby a ornamenty provedl J. A. Heinz, od něhož jsou.i sochy sv. Rocha a Václava v lučních kaplích. /po 1755/. štukatérsky provedený oltář s uctívaným mariánským obrazem pochází od J. J. Róssiera /1734/. který je také autorem sochy sv. Raimunda. Pověstmi opředený mariánský obraz je zasazen do masivního
stříbrného rámu, který prý unikl pozornosti rabujících vojáků a komise zabavující r. 1810 kostelní stříbro díky jednomu mnichovi, který ho natřel fernnežovou barvou, takže ho všichni měli za dřevěný. Kazatelna se sousoším sv. Dominika je dílem Jos. WInterhaldera 8t /kolem 1760A Obrazy v bočních kaplích jsou od V . Raddy, J. L Krackera a Jos. Wirrterhaldera ml. Poblíž kostela stojí za povšimnuti dům č. 20 s fasádou z r. 1788. Nad vchodem je kamenný erb se znakem hradišťských křižovníků. Křižovníci mívali svůj dům původně u sv. Michala a čepovali v něm víno. Za náboženských nepokojů protestante r. 1564 dům zbořili. Po Bílé hoře muselo město škodu nahradit. Křížovníci dostali tento dům. který byl zkonfiskován Hanuši Voňasovi za účast ve stavovském odboji. Celkem bylo tehdy potrestáno ztrátou majetku 36 osob. Protější dům /prodejna nábytku/ pochází ze 16. stol., ale starobylý ráz setřela moderní přestavba, zachová! se jen renesanční arkýř. Několik slov k počátkům českého školství ve Znojmě 19. století Po velkém úsilí byla r 1881 otevřena matiční škola. Stávala na rohu české a Zámečnické úl. /dnes prodejna Mototechny/. Na české byla i první Česká mateřská škola.
Pokračujeme Kovářskou ulicí, kolem kostela na Komenského náměstí, dále českou bychom se dostali k Vlkově věži. Odtud buď na náměstí Republiky, nebo na náměstí T.G.M. H. česká vede na V. Michalskou a nám. Svobody. V Kovářské úl., která vede zpět na náměstí Kosmonautů je pro znojemskou kulturní historii významný dům C. 10. Od r. 1717 v něm byla tiskárna Jos. Wácl. Swobody, v níž byla vytištěna řada českých knih, slabikáře a kramářské písně. Naproti dům č. 6 s moderním sgrafitem od znojemského malíře Oskara Patky/1936/.
Komenského náměstí
Při ústí Kovářské ulice do nám. Komenského stojí dva empírové domy z let 1824 a 1836. V mladším /č. 19/ najdeme empírovou halu s profilovanými dórskými sloupy. V budově je umístěna stálá expozice Jihomoravského muzea. Pořádají se zde také výtvarné výstavy a přednáškové cykly. Mezi oběma domy stávala do roku 1863 Císařská brána, která r. 1806 nahradila gotickou Východní bránu. Její vrchol zdobil kamenný orel držící městský znak. Dnes ho najdeme před vchodem do muzea na hradě. Uprostřed náměstí se tyčí kamenný obelisk nesoucí bronzovou sochu antické bohyně vítězství Niké od Ant. Fernkorna z r. 1853. Byl věnován památce plukovníka Kopala. Karel Kopal se narodil r. 1788 v Ctidružicích. Bojoval v napoleonských válkách. R. 1848 padl v Itálii, kde pod generálem Radeckým potlačoval osvobozenecké hnutí. Socha je ulita z ukořistěných italských děl. Pomník tvoří s oběma domy a s empírovou kolonádou /1836/ vyvážený architektonický celek. Průčelí reálky z r. 1875 /dnes gymnázium/ bylo projektováno s ohledem na tuto skutečnost. V suterénu našla místo odborná keramická škola. Její učitel Fr.Wúrbel vytvořil alegorické postavy vědy a umění a městský znak ve štítě budovy. Reálka zde byla do r. 1919. Z pedagogů vynikl historik Ferd. Skalla. z žáků hrotovický rodák Fr. Zvěřina 835-1908/ vynikající kreslíř. R. 1919 se budova stala sídlem českého gymnázia. Mezi válkami byt jeho ředitelem dr. Karel Polesný, historik města.V jeho šlépějích kráčel po roce 1945 prof. Jakub Trnka. Z žáků se uplatnili Bedřich Slavík jako literární historik. Jaroslav Soural a Karel Doskočil jako básníci. Zd. Kampf jako herec. Jaromír Vašta jako hudební režisér...
Náměstí dělí park založený r. 1804 na místě zasypaného hradebního příkopu na dvě části. Před lety tady bylo tzv. letní korzo, jak to připomíná název přilehlé kavárny. Za empírovým altánem se pod zachovalým městským opevněním nachází Památník věčné slávy věnovaný obětem obou světových válek. V kolonádě jsou umístěny desky s údaji o obětech ze Znojemska.
Krátká Marxova ulice nás zavede na náměstí Vítězství.
Náměstí Vítězství
Vzniklo podle projektu z r. 1871 jako součást dopravního řešení, které na počátek 19. století umožňovalo těžkým formanským vozům vyhnout se vnitřnímu městu. Výstavné budovy pocházejí většinou z poslední čtvrtiny 19. století. Památník osvobození vznikl r. 1952 podle návrhu architekta J. Sirotka a sochaře Konráda Babraje, od něhož pochází socha rudoarmějce stojící na dórském sloupu z mrákotinské Žuly. Bronz byl získán z darů občanů. Z náměstí se paprskovitě rozbíhá sedm ulic.