Cestopisy

Cestopisy, Fotogalerie

LITERATURA - POEZIE, PRÓZA, CESTOPISY

Úvodem

     Bylo brzy na jaře, když jsme opouštěli Philadelphii autobusem společnosti GrayHound, největší a nejznámější autobusové lince ve Státech, a vydali se směrem na jih, přes 9 států unie, směrem do Mexika.
Ráno nás překvapilo ještě v Philly asi 3 centimetry nového sněhu, který zmizel z krajiny stejně nekompromisně jako přibývaly kilometry naší cesty. Poprvé jsme se mohli utápět v pocitu, že máme tolik času, kolik vlastně chceme, a užít si tedy naší cesty do sytosti.
Nebylo kam spěchat. Nebylo proč se stresovat.
A právě tenhle pocit, pocit absolutní svobody a nezávislosti ve mně vyvolal lehký dojem nervozity s dosud nepoznaného, s pocitu zodpovědnosti nejen za sebe a Blanku, ale také za věci příští, které můžou být jakékoli...
Pohled z okénka na krajinu, již vonící teplem a jarem, mne vrátil opět do klidu.

    Autobus jsme zvolili s několika důvodů, které jak už to v životě bývá, měly své pro a proti.
Měly své příznivce i oponenty...
"Ježíši Kriste, vy jste se snad zbláznili", řekl Terry hned poté, co se dozvěděl náš nejnovější plán. Trochu obdivně a dosud nepochopeně šel tuhle novinku, ihned za tepla, sdělit všem známým... To víte, v dnešní době letadel a levných letenek, by takovouhle blbost Američané nikdy neudělali. O to více obdivovali a kvitovali nápad.
Ale abych to více přiblížil.
Smyslem bylo kromě ušetření finančním prostředků (i když i to je sporné v dnešních cenách levných letenek leteckých společností na Americkém trhu) využít také možná poslední šanci si trochu prohlédnout krajinu a města východního pobřeží USA. Cestou jsme se tedy zastavili ve městech jako Atlanta, New Orleans, Huston, Dallas a San Antonio a nakonec El Paso, které se stalo bránou pro vstup do Mexika.
    Autobusy GrayHoundu mají totiž tu výhodu, že je možné kdekoli vystoupit, prohlédnout si město a narovnat záda, nebo třeba nakoupit, a pozdě večer opět sednout do autobusu, trochu si odpočinout a vyspat se.
    Ptáte se jak dlouho nám to asi tak trvalo?
Z přibližně 3-4 hodin, které by jste strávili na palubě letadla, tady počítejte 3-4 dny, dle délky přestávek, které si dopřejete. Je jasné, že jet celou cestu v kuse, jsou opravdové galeje v trvání asi 58 hodin a jsou snad jen pro šílence. Pro představu, jde o asi dvounásobnou vzdálenost z Brna do Londýna - tedy tam, zpátky a ještě jednou Londýn, a kdo jednou byl autobusem v Anglii už snad ví, o čem mluvím.

El Paso je v podvědomí lidí zapsáno jako město černého trhu s drogami pašovanými sem (a dále pak do US.) přes hraniční přechod s Mexikem, ale je také sycené přílivem uprchlíků, kteří jak jsem si myslel dříve, musí přeplavat slavnou řeku Rio Grande a plazit se několik dní pouští...
Všechno je jinak!
"Velká řeka" (Rio Grande) se stala s léty ušpiněnou strouhou, kterou je možné bez problémů na některých místech překonat suchou nohou (já vím bylo zde sice před koncem období sucha, ale i tak...), jelikož se veškerá voda spotřebovává na chod města vystaveného v území nikoho - v poušti.
Možná že dál po proudu, tam kde se vlévá řeka "Conchos" do "Rio Grande", je situace odlišná...
Co asi zůstalo už od prvopočátku stejné je, že město je těsně spjato s Mexikem a je na něm de-fakto "závislé".

    Jsou to Mexičané, kteří zde pracují, a jsou to opět Mexičané, kteří zde nakupují a utrácejí na jejich výdělky mnoho peněz, které našetřila celá rodina a vyslala jednoho svého člena (toho šťastlivce, který má zároveň i na víza) na nákupy. Není se co divit, že zde mnohem více převládá španělština, a jde to až tak daleko, že s angličtinou má zde spousta lidí celkem problémy.

    Překonali jsme most přes řeku a jsme v Mexickém Ciudad Juárez.
Žasnete, jak 50 metrů mostní konstrukce dokáže rozdělit svět.
V takto ostře rozdílném světě se daří černému trhu - pašování čehokoli, kterýmkoli směrem, jen když to nese, což na sebe nabaluje množství prapodivných týpků a existencí. Proto rychle na celnici pro razítko a turistickou kartu a pryč.
    Jste trochu zmatení a otřesení, ani ne tak z nenadálé změny, jako spíše s nepochopení... Stejné podmínky k životu, stejná krajina, stejní lidé, tak "kde udělali soudruzi chybu", jak se pravilo v jednom českém filmu.
Vždyť to známe, pamatujeme si přece komunistické manýry a přestavby, jejich logiku i důslednost, takže nebylo třeba nic vysvětlovat... Lidi se tvářili spokojeně, ostatně co jim taky zbývá, a v nás zůstal zmatek a trocha lítosti, kterou je třeba stejně zahodit, protože ta rozhodně nikomu nepomůže a jenom všechny kolem nasírá. Časem je třeba ji změnit v pochopení, poznávání - pravé hodnoty cestovatele.

Dva měsíce v Mexiku

mapa Mexika a přibližná cesta.. mapa Mexika a přibližná cesta..
Chihuahua

     Je největším, nejopuštěnějším a nejzuboženějším státem Mexické Unie. Má tedy samé NEJ. (pro toho, kdo si na to potrpí) Pro mne je to stát nádherných hor, kaňonů a zatím vším rozkládající se nekonečné pouště. Alespoň v našich středoevropských měřítcích a myšlení "nekonečné", vždyť stát CHIHUAHUA (vyslovuj Čiwawa) se rozprostírá ve srovnatelné velikosti jako je Polsko! Srážky vedené od Kalifornského zálivu (obecně od moře) se zastaví o hřebeny hor, místy dosahující přes 3 tisíce metrů nadmořské výšky, a tam se vyprší. Na oblast za horami toho již zbývá velmi málo, nebo vůbec nic - vzniká poušť. Nepředstavujte si to však jako Libyjskou poušť plnou žlutavého, jemného písku a hřebeny dun v zapadající slunci. Takovými obrázky vás krmí a lákají mnohé cestovní kanceláře. Je to poušť kamenito-písčitá, takřka bez vegetace, nebo porostlá trnitými keři, nepřístupná a nehostinná, neobyvatelná...
Po ujetí prvních asi 70 km vidím "obydlí" vystavěné s pneumatik, plechů a starého harampádí, bez střechy - taky na co, když zde takřka neprší - a nevěřím svým očím. Není to fata morgana. Je to záhada.
Dodnes mám v souvislosti s tímhle zážitkem mnoho nezodpovězených otázek typu : Jak tam žijí v zimě, když teploty na severu Mexika padají hluboko pod nulu, kde shání jídlo a peníze na něj, co dělají, čím se živí uprostřed ničeho?
Jsem zmatený, zatímco autobus uhání pryč, dále do vnitrozemí směrem na stejnojmenné hlavní město.
My ale vystoupíme o pár hodin dříve a nenecháme si ujít 6000 let staré město z hlíny Casas Grande a Cuarenta Casas - tedy 14 domů umístěných pod obrovským převisem, nebo roztroušených na skalách kolem. Všechno jsou to památky na původní indiánské osídlení, kde člověk doposud může obdivovat sepjetí a harmonii s přírodou i důmyslnost a zručnost. Indiánská, málo viděná keramika, tvarem i zdobností, kterou je možno zakoupit v některých novodobých dílnách ve vesnici. Čekalo nás ještě mnoho kilometrů a měsíců cestování, takže jsme nabídky na obchod zdvořile odmítali. Na to jsou přece Američané, aby si kupovali místní předražené zboží a pomáhali tak lokální ekonomice.
    Pokračovali jsme do srdce státu Chihuahua - "BARANCA COBRE" (nebo-li Cooper canyon, jak říkají Američané - neplést si se stejnojmenným místem v New Texas). Česky by se řeklo "Měděný kaňon" a toto místo je asi 4-krát rozlehlejší než slavný Grand Canyon v Arizoně, je také hlubší, ale především je velmi rozdílné. Strávili jsme asi 10 dní cestováním, kempováním a túrami v této oblasti, a byli jsme nadšení.
Nádherná příroda hlubokých strží a vysokých hor, horké prameny, vodopádů, nekončících lesů zakrslých borovic (vzhledem k nadmořské výšce), rázovité vesnice a místní obyvatelé - indiáni kmene Tarahumara, exotické ptactvo, nebo ojedinělá architektura a v nižších polohách všudepřítomné obří kaktusy i ty malé v plném květu. To všechno, ale ještě mnohem více je kraj kolem míst jako Basesiachi, Creel.
   
Mexická Californie

     Z městečka "Los Alamos" (stát Sinaloa) jsme byli nuceni vzít si autobus až do "Guymas"(asi 250 Km), odkud jsme se chtěli přeplavit do Mexické Californie - městečka "Santa Rosalia". S ubývající nadmořskou výškou bohužel ubylo i lidskosti, ochoty a porozumění a dá se říct, že tohle pravidlo, je obecným rysem kdekoli na světě. Takže stopování na korbách pickupů, jsme zaměnili za komfortnější, leč dražší autobus.
    Mexická Californie vás překvapí po celé své délce asi 1200 km (pro představu asi trojnásobek délky České rep.) svými všudypřítomnými kaktusy i jejich druhovou pestrostí. Troufám si tvrdit, že nikde jinde na světě nemáte tu možnost jich vidět tolik pohromadě, tyčících se někdy do ůctihodných výšek (kolem 8 až 10 metrů), takže zapřísáhlý kaktusář se neubrání myšlence, "Co dělám sakra špatně?"
     Hlavním důvodem proč jsme zde i my, bylo pozorování velryb. Bylo koncem Března, tedy poslední příležitost spatřit tyto  krásné kytovce ve svém prostředí (ne jako na obrázku níže) tady v Californii, dříve než se odeberou se svými novými přírůstky zpátky za potravou, bohatou na plankton - do 6000 km vzdáleného Beringova moře.
Vždycky bylo mým snem něco takového vidět, teď se pomalu naplňuje.  Ale předtím nás čekala poměrně daleká a komplikovaná cesta na místo samotné. Vybrali jsme si pacifický záliv jménem "Laguna San Ignacio", nejen proto, že bylo vyhlášené, ale také proto, že bylo těžko přístupné a tudíž klidnější a přirozenější. (méně lidí, méně zmatku a odpadu) Znamenalo to pro nás, auta nemaje, překonat asi 70 km úsek pouští, od poslední vesničky k samotnému pacifickému pobřeží. Že je to představa nejen bláznivá, ale i nereálná jsme pochopili jenom co jsme prošli dědinou až na její konec (mezitím jsme se třikrát občerstvovali a pojedli něco placiček s džemem, oblíbené studené stravě).

Naše léto je selanka oproti vedrům, které panují zde...
Přechod pěšky možný není, to jsme už pochopili a tak jsme tedy vyšli za vesnici na kopec, sedli si na kámen a čekali…
Třeba někdo zastaví.
Obdivuhodně rychle jsme se opět vymrštili a s popálenými zadky radši sedli na batohy a čekali věcí příštích…
Auta občas projížděla kolem a nechávala nás zahalených v mračnech prachu. Bohužel ale opačným směrem než jsme potřebovali my. Pozitivní na tom snad bylo jen to, že když jedou nějaké směrem z pouště, musí zákonitě jet nějaké i opačným směrem - i když to zatím tak nevypadalo.
V dálce už vidím zvedající se prach.
"Á něco jede"... "Snad budeme mít štěstí." Bylo ještě příliš brzo vstát a mávat, zbývalo ještě dost času se připravit. Ták nastrojit  úsměv a jde se na to.
Vstal jsem. Mávl jsem. Auto zastavilo.
Bože, je to tak snadné... (občas :) Zastavili američané jedoucí ze "San Diega" na rodinnou dovolenou - také na pozorování velryb. Měli jsme štěstí.
Měli jsme vlastně štěstí hned třikrát, protože nejen jsme získali báječné přátele, ale později i fotografie a film - jediné památky (kromě vlastních vzpomínek) na Mexiko, protože veškeré cennosti, včetně fotomateriálu, nám bylo ukradeno v Guatemale. Ale o tom až příště...

    O 400 km níže mexickou Californií je proslavené letovisko "La Paz". Ráj potápěčů, rybářů, milovníků surfu, nebo "povalečů plážových" - speciální druh lidského plémě. Ti solventnější brázdí vody v jachtách všeho druhu a výtlaku, a nejsou to jen Američané, jezdící sem v houfech, ale i zbohatlí Mexičané, kterých je zde více než dost.
Nějaký ten výlet do hor, desítky kostelů a vesniček a rychle pryč zpět na "Main Line", lodí do "Mazatlánu", protože to je to pravé Mexiko!

    Cesta která trvala asi 20 hodin lodí nás zavedla do hektického, lidnatého, ale zároveň velmi působivého města "Mazatlán", které je velmi jiné z toho, co jsme dosud viděli. Z místně roztroušených památek na španělské dobyvatele, se až teprve zde, pro nás začíná rýsovat ucelená španělská architektura se svými tolik typickými styly. Arkádové náměstí, pozůstatek španělského Zókala (hlavní náměstí), parčíky s kašnami, nebo ozdobné mříže na oknech.

    Nevšední byla cesta z tohoto města do "Durango", další velké město na druhé straně hor. Z nulové nadmořské výšky se rychle ocitnete v průsmyku, který je kolem 3000 metrů a někteří jedinci tenhle fakt pociťují nevolností, zvracením, krvácením z nosu, tedy klasickými příznaky nemoci z nadmořské výšky. Velkolepé výhledy, pěkná příroda, zajímavé vesničky a dominanta této oblasti "Espinanzo El Diablo" (Ďábelský hřbet/páteř) - obrovský, dlouhý vápencový masiv na vrcholku pohoří jinak zalesněného, již z velké zdálky viditelný jako bílý pás na horizontu 3000 vrcholků - který je vám dostatečnou satisfakcí za případné strádání.

    Durango je místem kovbojů, koňů, kůže a především kovbojských bot. Zde v Mexiku se kovbojům (od angl. Cow boy) říká samozřejmě jinak (jak vám neřeknu, ukradli mi i blok s poznámkami a kompletní plán cesty i s adresami) a pokud budete chtít zde v Mexiku vidět něco jako daleký západ, nebo obrovské červené skály trčící z pouštní krajiny k nebi v záři zapadajícího slunce, jste tu správně.
Města jako "León" jsou pověstná výrobou a zpracováním kůže, a najdete zde tisíce "zapaterií", tedy obuvnictví, ale jinak nic zajímavého. V přírodě, obklopeni horami jména "Sierra de Organos" jsme strávili nezapomenutelné odpoledne a noc, kdy rudé zapadající slunce ozařovalo skaliska kolem k nepoznání a každou vteřinou se obraz měnil ať už barvami či hrou světla a stínu. Poté přišla letní bouřka, kdy nebem se klikatili blesky a osvětlovali už zešeřelý horizont a uprostřed noci, když jsem se vzbudil, viděl jsem měsíc takřka v úplňku těsně nad horizontem skal a hvězd nepočítaně. Byl to rozhodně jeden z nejsilnějších zážitků jaké mi do té doby příroda poskytla a jsem jí za to vděčný...

    Zacatecas, Guanajuato, Guadalachara jsou Sevillou Mexika pokud chcete vidět španělskou nádheru v srdci Mexika, tak tohle místo je pro vás to pravé. Jsou to opravdu mimořádně působivá místa a to i po lidské stránce. Máme zde jenom dobré vzpomínky, potkali jsme množství skvělých lidí, kteří nás pozvali domů, popovídali, nabídli množství místních specialit. Tequila, nebo meskal také byl v míře vrchovaté.

Mexiko je nádherná a různorodá země...
Tohle pochopíte projedete-li ho alespoň z části...
Prozatím mineme největší velkoměsto světa "Mexico City" (nebo lépe Ciudad de Mexico) abychom projeli malebnou provincií Morelia (Morelos) se stejnojmenným hlavním městem. Je to kraj převážně zemědělský, ale okrašlují jej jednak vulkány Paricutín, nebo blízce sousedící Nevado de Toluca (patří již do provincie hlavního města), ostatně právě proto je to také agrární kraj - úrodná půda. Hlavně však zde nechybí bezpočet architektonických skvostů různého slohu a typu, to vše mimořádně zajímavě zakomponováno do krajiny. Naleznete zde památky na původní obyvatelstvo (Indiány), nebo i jejich plísnitele (Španěly). Město jako je Taxco (provincie Guerrero) je tak vyjímečné, že jsme zde strávili více než jednu noc. Město v horách, známé jako město stříbra (předraženého, já osobně doporučuji nakupovat spíše v Zacatecas, nebo Guanajuato) s úzkými uličkami ve kterých se stoprocentně ztratíte, tak jako já a možná budete nuceni již pozdě v noci použít místní taxíky, předělané/zpřevodované stařičké VW brouky, aby jste nalezli cestu zpět do svého hotelu.
Ale nebudete litovat, i tahle jízda je zážitkem a patří k městu a jeho kouzelné atmosféře. Doporučuji si ho projít brzy ráno - ještě bez lidí a pak pozdě večer, kdy je nákupní špička a vše je nádherně nasvícené. Nebudete litovat.

    Ciudad de Mexico - Blázinec. Se svými asi 25 miliony obyvatel se řadí mezi třetí největší město světa (po Tokyu a New Yorku), ale cítíte se zde kupodivu bezpečně. Nejzajímavější je oblast kolem hlavního náměstí Zókala jménem "Plaza de la Constitución", dále pak třída která vede k parku zvaném "Bosque de Chapultepec", který je sídlem presidenta a hlavně místem odpočinku od městského mumraje a zmatku. Celý park má asi 10 km okruh (po jeho vnější straně) a na jeho okraji jsou rozesety nejprestižnější objekty města. Nás nejvíce nadchlo muzeum historie Mexika, patřící mezi nejlepší muzeum, které jsem v životě viděl. Je celkem rozsáhlé takže si vyhraďte asi půlden na zběžnou prohlídku. Jako jeho slabinu považuji, že skoro všechny expozice jsou pouze ve španělštině, což snižuje vypovídací schopnost (alespoň pro mne), ale i tak jsou exponáty natolik popisné a zajímavé, že se dají pochopit. Také dvojí ceny, jako cizinec platíte více, nejsou úplně fér.
    Ale o tom je vlastně celé Mexiko a Centrální Amerika, takže pokud tento princip zrovna nemilujete, nejezděte sem.

    Mexico city je velmi často navštěvovaným místem Mexika. Vděčí za to nejen nasměrovanými leteckými linkami z Evropy či odjinud, ale i velmi příznivou polohou a koneckonců i cenami. Takové množství obchodů, lidí a konkurence tlačí ceny dolů, takže se zde také velmi dobře nakupuje. Rozdíly jsou mimořádné, obzvláště srovnáte-li server Mexika s Mexico city, nebo i dále na jih žije se podstatně levněji. Tuhle skutečnost zde v Mexiku vědí všichni a je třeba se s tím smířit. Proč je v nejchudších oblastech severu také nejdráže je těžko pochopitelné a spravedlivé (Ale co vlastně je v životě spravedlivé?) a možná to souvisí s blízkostí USA hranic, státu kterému se chce Mexiko tak moc podobat, až ho z toho nenávidí. (Nepřipadá vám to nějak povědomé?)
Především však je to na dosah TOP památkám, které jsou rozesety jen pár kilometrů (do tří hodin jízdy) autobusem od centra města. Jsou to nejen památky na Indiány - Teotihuacán (Aztékové), kteří jsou spíše pověstní svými krvavými lidskými oběťmi a Tula (Toltékové) svými asi 7 metrovými kamennými sochami v záři zapadajícího slunce. Takhle to ale pravděpodobně neuvidíte, protože se celý areál zavírá asi v 17:00. Ale nebudete žehrat na cestovní kancelář (pokud nejedete sami jako my), protože celý areál je obklopen kaktusy, které když budete mít štěstí jako my měli, krásně pokvetou, a je to zajímavý pohled.
Ale také s jiného soudku "Puebla", španělský styl, nebo i pěkná příroda sopky Popocatepetl, nebo La Malinche.

    Kolem Mexico city je toho opravdu spoustu k vidění, takže to bohužel svádí mnoho turistů spokojit se pouze s tímto státem  Mexické unie a už si odškrtnou Mexico ... done.
To je ovšem velká chyba!
Mexiko je tak obrovskou a různorodou zemí, že jen pomyslet tímto směrem je holý nesmysl. Chtěl bych připomenout důležité srovnání, Mexiko je srovnatelné s rozlohou takřka celé západní Evropy, je však mnohem více diversifikované, protože se táhne především ze Severu na Jih v délce asi 1700 Km, což prakticky znamená kombinaci subtropického pásma serveru a tropického pásma Mexické provincie Chiapas.
Pravdou je, že kolem hlavního města jsou vlastně „top“ turistické památky na indiánskou kulturu - množství pyramid, ale také pěkná příroda (sopky a přírodní parky), i na španělskou kulturu se zde něco najde a to jednak v samotném městě, ale i v nedalekých "Puebla", městě, které je vyhlášeno jako město kostelů. Udává se , že jejich zde něco přes tři stovky a některé jsou opravdu skvostné. Mne osobně město a atmosféra v něm příliš neuchvátila a tak jsme zde strávili jen jednu noc a přesunuli se dále na jih do státu „Oaxaca“. Milovníci muzeí a galerií si v "Ciudad de Mexico" také přijdou na své, takže pokud máte málo času (méně než 14 dní), nic jiného vlastně ani nestihnete. Další obrovskou výhodou jsou nízké ceny zboží, hotelů, suvenýrů a vlastně všeho, oproti jiným částem Mexika (specielně proti severu) a také celkem solidní úroveň služeb, které jsou už pak jen srovnatelné s Californii Baja a Jucatánem. Proč je snad jasné...
Všechny státy Mexické, alias United States of Mexico
1 Aguascalientes
2 Baja California Norte
3 Baja California Sur
4 Campeche
5 Coahuila
6 Colima
7 Chiapas
8 Chihuahua
9 Distrito Federal
10 Durango
11 Guanajuato
12 Guerrero
13 Hidalgo
14 Jalisco
15 Estado De México
16 Michoacán
17 Morelos
18 Nayarit
19 Nuevo León
20 Oaxaca
21 Puebla
22 Querétaro
23 Quintana Roo
24 San Luis Potosí
25 Sinaloa
26 Sonora
27 Tabasco
28 Tamaulipas
29 Tlaxcala
30 Veracruz
31 Yucatán
32 Zacatecas
Státy, které jsou přeskrtnuté jsme navštívit nestačili..
Oachaca

     „Oaxaca“ je mimořádně zajímavým a pestrým státem unie. Najdete zde španělskou kulturu zastoupenou na příklad v hlavním městě provincie „Oaxaca de Juaréz“. Kousek za městem je velkolepé indiánské sídliště - světoznámé „Monte Albán“, které vás uchvátí především svou polohou vysoko nad městem, ale i barvami červené hlíny. Je mimořádně působivé a zachovalé, a jsou to jedny s nejzajímavějších pyramid Mexika. Pokud už vás nebudou pyramidy státu Oaxaca bavit (Mitla, a jiné) můžete se zajet podívat do vesničky „Tula“. Opravdu pěkné místo mexických tradic a kultury. Dali jsme si zde jídlo a všemi opěvované Oaxacké kakao, ale hlavně jsme zde jeli shlédnout největší (hmotou masy) strom na světě. Je skvělé posedět v jeho blízkosti a stínu, dotknout se jeho kůry a možná i pocítit tep dějin…
Jsou zde i známé (nejhlubší a největší) jeskyně světa, které jsou rájem speleologů, ale také mimořádně zajímavé (a cekem vysoké) hory kousek od města (asi 2 hodiny) a to jak na sever - skalnaté, vysoké hory, zvedající se z kaktusových hájů v jeho úpatí, nebo na jih od města úbočí pověstného údolí pyramid.
Strávili jsme zde několik dní a stálo to za to, působivé vesničky, trčící skaliska a borový les, byl vítanou změnou oproti vyprahlému a rozpálenému údolí rozkládajícímu se u paty hor. Nadmořská výška je kolem 2800 metrů, kterou dosáhnete během pár hodin stoupání autobusem jedoucí z města „Oaxaca“. Takže pozor na aklimatizaci, může to být pro někoho problémem…

“Chiapas“ je státem, který je velmi rozdílný, a to ve všech směrech a oblastech oproti zbytku Mexické unie.
Je natolik rozdílný až vás to zaskočí…
Je to místo, kde se vám již nebude dařit se stopováním a snad poprvé budete muset vzít předražená "colektiva" - jakési pickupy s korbou upravenou pro přepravu lidí. Chiapas je kraj přírodou i lidmi velmi podobný sousední Guatemale, zbídačelý, lidsky nepřístupný až nevraživý. V lidech je zaklesnutý pocit jako by jim někdo něco dlužil, léta strádání přivedla lid k odboji "Zapatisté" a léta odboje dovedla zemi do krachu a to nejen materiálního ale i lidského. A tak se připravte na okrádání a to nejen doslovně, ale i třeba "povinností" platit třeba 8 násobky normálních cen.
Nabízí se tedy otázka, proč sem vůbec jezdit?
Odpovědí je mnoho. Jednak je Chiapas východiskem cest do Guatemaly a dále pak do států Centrální Ameriky - pokud tedy nechcete jet z mexické provincie Jucatán přes Belize (drahá víza), také příroda a lidé jsou velmi podobní už té kterou lze vidět více na jih, ale hlavně pro toho kdo nechce jet více na jih, je to jedinečná příležitost vidět pyramidy uprostřed džungle - "Palenque", ale také města jako "San Cristóbal de Las Casas", nebo úzký kaňon s 1000 metrovými stěnami nad vámi "Sumidero". Je tady toho opravdu mnoho, co tento stát může nabídnout. Dobře si pamatuji kaskády tyrkysové vody v džungli asi 2 hodiny od města Palenque a mnoho jiných, ale také si dobře vzpomínám na to, kolik mne to stálo úsilí neplatit 10 násobně více, ale třeba jen 5 krát tolik co místní. Těžko, přetěžko se mi sháněla doprava a kupovaly potraviny, chce to hodně trpělivosti, nedat na sobě znát zklamání a spěch, jinak máte dvě varianty - danou věc nevidět, nebo těžce zaplatit.

Jucatán není jen státem, ale celým poloostrovem skládajícím se ze tří států mexické unie. Je to místo turismu a jeho průmyslu a všeho co s tím souvisí. Teplý modrozelený "caribean see" a rozvinutá infrastruktura přitahuje turisty z celého světa, ale hlavně z USA pro které je to levná dovolená. Něco jako pro Čecha je Jugoslávie. Najdete zde pyramidy (druhá největší světa-"Chichen Itza"). Není to jen komfort, moře, teplo a pěkné počasí, které lákají turisty navštívit tento kout Mexika, ale hlavně obrovská diversita přírody a památek, které nabízejí možnosti se nejen válet u moře, ale i něco zajímavého vidět.
Na výběr máte od pyramid (Chichen Itza, Tulum, Kabah, Uxmal) přes města španělské architektury, ale také zajímavé přírodní reservace (Sian Kaan, Calakmul) a místa jako jeskyně, či zatopené jeskyně s příjemným (leč studeným) koupáním.
Strávili jsme kromě toho co jste si již přečetli výše dva dny sladkým nicneděláním na ostrovech "Isla de Mujeres", kde je o poznání více klidu a čistší voda než v "Cancúnu".

Dále už jsme pokračovali přes "Chetumal" do Belize, ale to už je na jiné povídání...
Copyright © 2015 by "Luděk Rotrekl"   •   All Rights reserved   •   E-Mail: ludek.rotrekl@post.cz
Home Back About Me Contact Fotogalerie