Cestopisy
Cestopisy, Fotogalerie
LITERATURA - POEZIE, PRÓZA, CESTOPISY
Jan Vlasák - Ze života cyklotrampa
*xxxx
Jsem zpožděný ve vývoji, neboli retardér takzvaný. (V mládí mě to štvalo, zato teď si připadám mladší.) Na vandru v Rumunsku jsme byli poprvé, když mi bylo 28 let. (Bylo to v roce 1975.) Dobrodružné hormony se ve mně hnuly tři roky nato. Projevilo se to tak, že jsem se odstěhoval do Vysokých Tater. V plynové kotelně hotelu Sport ve Smokovci byl perfekt život. Do práce se nechodilo tak často, aby kotelna stačila zevšednět. V horách jsem byl podstatně častěji, ale stejně mi nezevšedněly.
Když jsem se po deseti letech vrátil na Moravu, byl jsem nějaký čas dost smutný. Ale mentální vývoj se nezastavil. Teď jsem už úplně jinde. Už by mě to v těch Tatrách nebavilo. Vůbec si nepamatuju, jaké to je, když musíš dělat něco, co tě nebaví. A tak se střídají éry: vandry, závody na kole, znovu vandry, lezení po horách ... Horolezecké výpravy - ty mně hověly. Taky mě na těch vzdálených končinách nejvíc zajímá konfrontace mě - jako vybledlého Středoevropana - s exotickým prostředím. Jenže já jsem k tomu začal potřebovat místní lidi. Už mně nestačily pusté vrcholky hor. Takže přichází další období. Na velocipédu mě to bavilo vždycky. Výhody vandrování na kole byly popsány stokrát. Vyvinu rychlost tak akorát, abych stihnul vnímat okolí, a přitom se od rána do večera odkudsi kamsi dostal. Dopravu a odvoz batožiny máte zdarma. My - zkušení trempisti - máme gratis i noclehy. (Viz poslední kapitola v této knize.) Jíst musíte, ať ležíte nebo jedete. Ne že bych lpěl na ježdění sólo. Jenže jaksi mně ještě nezkfížila cestu ta pravá... osoba. Ale on člověk se svými myšlenkami není nikdy sám, že jo. Jsem extrovert. Nedělá mně problém dát se do řeči kdekoliv s kýmkoliv. Na to jsou stereotypy: zeptat se na cestu, poprosit o vodu ...
Určitě už vás hryže, že se nezmiňuju o tom nejpodstatnějším - jak získávám peníze. Souhlasím s názorem poustevníků idealistů, že peníze jsou zbytečné (ale ty věci, co si za ně koupím, jsou zatraceně potřeba). Co je zapotřebí a co nikoliv, to je to, oč tu běží. Neplýtvám časem a energií vyděláváním na věci, které šetří čas a energii: např. pračku, opékač topinek, splachovací záchod, ledničku, mechanickou sekačku, centrální topení a tak. Mám odpor k věcem, které zamořují životní prostředí. Např. pokrok, rozvoj, zvyšování produktivity, růst životní úrovně, hrubého domácího produktu a podobné blbiny. Takže těch peněz spotřebuju minimum. Více si cením příjemného života bez nutnosti rozptylovat se nezáživnými způsoby obživy. I já se někdy nechám zblbnout reklamou. Tak třeba billboardy o Danone, automobilech mercedes či kokakole mě ovlivnily natolik, že bych si tyhle věci nekoupil ani za nic, ač jsou možná dobré. Po revoluci jsem projezdil na kole Evropu, ale o tom píšu ve své knížce Vandry s Bejkem. Tož se budem věnovat tomu, co přišlo potom. Nechť je vám tato kniha přínosem a hlavně si zachovejte aktivitu a pozitivní myšlení. Moc to pomáhá, zvlášť při zlomeném krčku v kyčli - viz první příběh.
Copyright © 2015 by "Luděk Rotrekl" • All Rights reserved • E-Mail: ludek.rotrekl@post.cz