Cestopisy

Cestopisy, Fotogalerie

LITERATURA - POEZIE, PRÓZA, CESTOPISY

Úvodem

     Čína vzbuzuje často představu tajemné země, příliš vzdálené našemu obzoru. Nedostatek informací, geografická poloha, obtížnost jazyka - zvláště písma, i jiné okolnosti se podílely na pověsti o uzavřenosti Číny. Ve skutečnosti “Říše středu" v průběhu své dlouhé a bohaté historie většinou nebyla izolovaná. Důkazem jsou čilé obchodní a kulturní styky s okolními i vzdálenými zeměmi. Nejznámějším obchodním koridorem byla Hedvábná cesta, kromě výměny zboží sloužila i jako spojnice mezi různými kulturními, náboženskými, etnickými a politickými centry tehdejšího světa. V zápiscích Marka Póla se zachovalo barvité líčení putování kupeckých karavan ve 13. století do Číny a dalších zemí Orientu. Zajímavé svědectví o tehdejších poměrech v zemi podávají jezuité, působící na dvoře čínských císařů. Nejznámější z nich, Matteo Ricci, přijel poprvé do Kantonu r. 1581, u dvora v hlavním městě (Beijing) později získal uznání a důvěru. Do Číny byl vyslán i jezuita Karel Slavíček (1678-1735), rodák z Jimramova na Moravě, matematik, astronom, hudebník a misionář, jehož korespondence obsahuje pozoruhodné poznatky ze země, v níž léta žil. Přes hluboké zvraty ve staré i novodobé historii je Čína považována za jednu z nejstarších civilizací světa, které se podařilo uchovat kontinuitu vývoje. Mezi okolnostmi, které k tomu jistě přispěly, byl systém vzdělanosti, umožňující získat nižší i vysoké posty ve státní správě pouze na základě státních zkoušek, v nichž adepti museli prokázat znalost tradičních disciplín (především historie, filozofie, literatury a písemnictví).
    Čínská kultura má hluboké kořeny a svou houževnatost prokázala i v období poměrně nedávném - v 60. a 70. letech, kdy se zemí přehnala “kulturní revoluce", která potlačovala i ničila kulturní dědictví a negativně ovlivnila úroveň vzdělanosti, marně se však snažila nahradit staré ideje novými.

Velká cesta Čínou, aneb jak vidět za měsíc 16 provincií


Inspektor: "Zatrolené počasí, nebýt té bouřky, už bych tam byl byl."
...
Správcová: "Ach jo, chleba a uzenka... Von neví, že až to sní, že dostane žízeň.. Pak mě znovu pošle do deště, abych mu přinesla něco k pití."
                  "Jelito jedno!"
Inspektor: "To, mluvíte se mnou?"
Správcová: "Neé, kdepak..."
Inspektor: "Paní správcová, prosím vás něco k pití..."
Porodník: "To je čina! Chudák paní Vránová, dítě se dere na svět a já uvíznu tady..."
...
Správcová: "Á druhý jelito! Vidělo, že pro něco jdu, a neřeklo paní správcová, když už do toho deště jdete, doneste mi taky něco k jídlu a k pití."
Porodník: "To mluvíte k nám?"
Správcová: "Neé,ne."
Porodník: "Vy budete asi z daleka viďte?" (obrací se na inspektora)
Správcová: "Ne, on si počká až já obsloužím jedno jelito, pak se to v tom jeho mozku, co v mozku, v tom jeho prejtu nebo co tam má, mu to začne vrtat a teprve potom přijde na to, že chce taky chleba a uzenku."
Inspektor: "Jedu až z Prahy, pane.."
Správcová: "Pivo, to ještě neé" (pokračuje v monologu),
Inspektor: "Jsem vrchní inspektor všech starobinců.."
Správcová: "To byste toho po něm chtěli moc. To ho napadne až když začne jíst."
Porodník: "Paní správcová doneste mi také uzenku s chlebem.."
Správcová: "Pivo neé?"
Porodník: "Já pospíchám k porodu..."
....
(správcová odešla do deště a vrátila se s jídlem)
Porodník: "Paní správcová, jedno pivo."

    Ukázku ze hry Lijavec jsem vybral zcela záměrně, protože stejně jako v této hře občas ukrutně pršelo (jako v Č-čině), a velmi často jsme se setkali s prapodivnou lidskou "logikou", i zcela zjevnou hloupostí. Vše jsme ale bez úhony přežili a vy si tedy můžete přečíst : "Jak tedy bylo v té Číně?!"
Velká čínská zeď
PŘÍRODNÍ POMĚRY

    Čína leží ve východní části eurasijského kontinentu, na západním pobřeží Tichého oceánu. Nejsevernějším bodem je město Mohe na řece Heilong Jiang (Amur) na 53° sev. z. s.; nejjižnějším korálový útes Zengmu Tan v souostroví Nansha na 4° sev. z. s., jejich spojnice měří 5 500 km. Nejzápadnější místo je v pohoří Pamír na 73° vých. z. d.; něj východnější bod tvoří soutok řek Heilong Jiang a Wusuli Jiang (Ussuri) na 135° vých. z. d.; jejich vzdálenost přesahuje 5 200 km (časový rozdíl více než 4 h). Suchozemská hranice měří 22 800 km a zahrnuje hranici s Vietnamem, Laosem, Barmou, Bhútánem, Sikkimem, Nepálem, Indií, Pákistánem, Afghánistánem, Tádžikistánem. Kyrgyzstánem, Kazachstánem, Mongolském, Ruskem a Koreou. Čín. pevnina je obrácena k zálivu Bohai, Žlutému, Východočínskému a Jihočínskému moři. K Číně patří asi 5 400 ostrovů. Ostrov Hainan (přes 34 000 km2, o 2 000 km2 menší, než Taiwan) je nejnověji vzniklou provincií (1988). Další větší ostrov je Chongming (přes l 000 km2) v ústí Dlouhé řeky; jeho povrch se zásluhou naplavenin stále rozšiřuje. Ostrovy, ostrůvky a korálové útesy, roztroušené v Jihočínském moři, patří hlavně do 4 větších souostroví: Dongsha, Xisha, Zhongsha a Nansha. O některé ostrovy z nejjižněji polože ných Nansha se vedou spory mezi Čínou a Vietnamem, případně i některými dalšími zeměmi, např. Filipínami a Malajsií.

HOROPIS

    Povrch Číny se stupňovitě svažuje od Z k V. Hory pokrývají dvě třetiny povrchu a lze je rozdělit do 4 hlavních skupin.

1. POHOŘÍ, PROBÍHAJÍCÍ OD V NA Z

V pohraničí Číny, v Tibetské autonomní oblasti (dále jen AO) se rozkládá horský masiv Himaláje známý jako Střecha světa, v němž se na pomezí Cíny a Nepálu vypíná nejvyšší štít - Mount Everest, čínsky Qomolangma Feng (8 848,13 m n. m.). Tibetská náhomí plošina se svými více než 2 mil. km2 a průměrnou nadm. výškou 4 500 m patří k nejvýše položeným a nejrozsáhlejším na světě; horské řetězy, jež ji prostupují, dosahují výšek přes 7 000 m. Na hranicích mezi AO Xinjiang a Kašmírem leží horstvo Karakorum s průměrnou nadm. výškou 6 000 m a 2. nejvyšším vrcholem na světě Qogir (8611 m). Od vých. části Pamíru probíhá k západu přes AO Xinjiang i Tibet další mohutné pásmo Kunlun a zasahuje až do provincie Qinghai. Průměrná nadm. výška je 6 000 m, ke známým štítům patří např. Kongur (7 719 m). Hory Tian Shan tvoří předěl mezi již. a sev. částí Xinjiangu; záp. částí zabíhají do Střední Asie a patří k největším horským systémům Asie. Tvoří jej 8 rovnoběžkových pohoří s průměrnou výškou hlavních hřebenů 4 500 m. Horské pásmo Gangdisé (Transhimálaj) s průměrnou výškou 6 000 m protíná jz. část Tibetu. Do sev. části Ujgurské AO Xinjiang zasahuje pohoří Altay Shan o prům. výšce 2-3 000 m n. m. Ve střední Číně vytváří pohoří Qin Ling (nejv. hora Taibai, 3 767 m) l 500 km dlouhou hranici mezi severem a jihem.

2. PÁSMA, PROBÍHAJÍCÍ OD SV K  JZ

Sv. provinciemi Liaoning, Jilin a Heilongjiang probíhá pohoří Changbai (Baitou 2 744 m). V sv. části Vnitřního Mongolská až po V provincie Heilongjiang leží Dá Hinggan Ling (Velký Chingan) s nejvyšším bodem přes l 700 m. Naň Ling zahrnuje horstva na rozhraní AO a provincií Guangxi, Guangdong, Hunan a Jiangxi s názvy: Yuecheng Ling, Dupang Ling, Mengzhu Ling, Qitian Ling a Dayu Ling; spolu s Jiulian mají průměrnou nadm. výšku kolem l 000 m.

3. PÁSMA, BĚŽÍCÍ OD SZ NA JV

V provincii Qinghai leží Bayan Har s nadm. výškou v průměru 5-6 000 m. V záp. části provincie Gansu a na V provincie Qinghai paralelně běží několik horských pásem, z nichž nejjižněji je položeno Qilian, jeho nejvyšší vrcholky přesahují 5 000 m. Xiao Hinggan Ling (Malý Chingan) zaujímá část S provincie Heilongjiang a jeho průměrné výšky se pohybují mezi 600-1 000 m. Některé z hor tohoto řetězu byly v minulosti vulkány, např. sopky v okrese Dědu vybuchly r. 1720 a ovlivnily vznik jezer Wuda Lián Chi.

4. PÁSMA, TÁHNOUCÍ SE OD S K J

Hory Hengduan v záp. Sichuanu a Yunnanu, zasahující až do Tibetu, s průměrnou výškou od 2-6 000 m n. m. a nejvyšším bodem (Gongga) 7 556 m jsou méně známé. Slavné jsou však hory Wu Yue - Pět posvátných hor, jak se říká horám Tai Shan v provincii Shandong (l 545 m), Hua Shan v provincii Shanxi (2 154 m), Song Shan v provincii Henan (l 512 m), Heng Shan v provincii Hunan ( l 290 m) a Heng Shan v provincii Shanxi (2016 m). Podle čínské legendy se na těchto horách scházeli bohové, a tak někteří čínští císaři sem přicházeli božstvům obětovat. Další z pásem proslavil buddhismus. Nejdůležitější z nich jsou 4: Wutai Shan v provincii Shanxi (3 058 m), Putuo Shan na ostrově patřícím k provincii Zhejiang (290 m), Jiuhua Shan v provincii Anhui s hlavním vrcholkem Tiantai (l 341 m) a Emei Shan v Sichuanu (3 099 m).
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ZEMĚ

Název státu: Čínská lidová republika, ČLR (čínsky: Zhonghua Renmin Gongheguo), zkráceně: Čína (Zhongguo). Rozloha: 9 598 053 km2 včetně Honkongu a Taiwanu. Počet obyvatel: přes 1,2 miliardy.
Úřední řeč: čínština, v autonomních oblastech i příslušný místní jazyk.
Státní zřízení: lidově demokratická republika.
Územní členění: 23 provincií, 3 samosprávná města, l zvlášť. admin. oblast Xianggang (Hongkong) a 5 autonomních oblastí (Taiwan je považován v ČLR za jednu z provincií).
Hlavní město: Beijing (Peking); 18 mil. obyv.
Největší města: Shanghai - asi 20 mil. obyv.
Měnová jednotka: yuan (oficiálně Renminbi, lidová měna, zkratka RMB) = l0 jiao (mao) = 100 fenů. Mezinárodní  zkratka: CNY.
Míry a váhy: metrický systém; vedle toho se používají i starší jednotky (např. l jin = půl kg; liang = 1/16 jinu; li = 1/2 km; chi =1/3 m).
Nejkratší vzdušné vzdálenosti (z Prahy): Peking 7 455 km, Hongkong 8 791 km, Urumči 5 380 km.
Čína, zakreslená přibližná trasa cesty
Čínská vlajka
VODOPIS


Dlouhá čínská říční sít (220 tis. km) má nerovnoměrnou hustotu. Dvě třetiny území odvodňují řeky tekoucí do oceánu; část (především SZ) o ploše 3 mil. km2 patří k bezodtokovým oblastem. Vzhledem ke svažování povrchu od Z k V většina řek včetně Dlouhé řeky (Chang Jiang, Yangzi Jiang), Žluté řeky (Huang He), Perlové řeky (Zhu Jiang) a Huai He teče tímto směrem a vlévá se do okrajových moří Tichého oceánu. Jenom asi 10 % z celkové rozlohy Číny patří k povodí Indického oceánu a několik okresů na SZ je odvodňováno přítoky Irtyše (Ertix) do Severního ledového oceánu. Typické pro čínské řeky je výrazné kolísání vodního stavu v průběhu roku v souvislosti s příkrými rozdíly mezi množstvím srážek v jednotlivých obdobích. Význam řek pro Čínu je zcela mimořádný už od nejstarších dob, kdy v jejich povodí vznikalo jádro čínské civilizace. Řeky i kanály mají zásadní význam pro zemědělství, neboť na nich závisí úroda vypěstovaná díky umělému zavlažování. Lze říci, že kolem řek, říček i kanálů bylo odedávna nejrušněji. Sloužily totiž i jako dopravní tepny, a protože zde ležela také nejúrodnější půda, tak do dnešních dob (kromě měst) tu najdeme největší hustotu
Kuang Si, Guilin Kuang Si, Guilin
obyvatelstva. Ne náhodou mnoho lidí dříve žilo přímo na vodě v džunkách a sampanech. Řeky zajišťovaly úrodu, pěstovanou převážně na naplaveninách; na druhé straně však pro silně kolísavý stav a změny toku znamenaly trvalou hrozbu. Téměř každoroční záplavy dodnes ohrožují výsledky mravenčí práce rolníků, jejich domovy a nezřídka i životy. Čínské vodní toky představují významnou součást dopravního systému, důležitý zdroj energie i přínos pro rybolov. Solná jezera poskytují suroviny pro chemický průmysl.

Nejdelší řekou ČLR s 6 300 km (3. na světě) je Dlouhá řeka. Její povodí má l 800 000 km2 a ústím protéká průměrně 25-30 000 m2/s. V sv. části Tibetské náhomí plošiny stéká z jz. svahů hl. vrcholu pohoří Tanggula řeka Tuotuo, vlévá se do řek Tongtian a Jinsha, a tak vytváří počátek horního toku Chang Jiangu. Ve středním a dolním toku se stává Dlouhá řeka důležitou dopravní tepnou. Malý spád zde způsobuje vytváření mnoha zákrutů a nánosy zahrazují vyústění přítoků; voda pak tvoří bažiny a jezera, důležité pro přirozenou regulaci přítoků i povodňových vln. Kolísání výšky vodní hladiny je nejvýraznější v oblasti provincie Sichuan, kde ve skalních soutěskách dosahuje až 40 m. V době povodní se oproti běžnému stavu průtok zvyšuje dvaapůlkrát.

2. nejvýznamnější čínskou řekou je Žlutá řeka (Huang He). Její tok (5 464 km) odvodňuje území o více než 752 400 km2; pramení v provincii Qinghai na úpatí hor Bayan Har. Žlutá řeka získala své jméno díky sprašové oblasti, kterou protéká v sev. Číně odkud odnáší spoustu spraše, takže je řekou s největším množstvím sedimentů na světě (600 milionů m3 ročně). Ústí do zálivu Bohai; průměrný průtok se zde blíží 2 500 mVs. Dolní tok se často zanášel a docházelo ke změnám koryta; ústí se posouvalo do moře. Roční přírůstek naplavené pevniny je asi 300 m. O pokusech zkrotit čínské řeky se dochovaly četné legendy. Svědčí o tom, že předkové dnešních zemědělců se potýkali s podobnými problémy, a o úsilí císařů najít řešení. V současnosti jsou realizována různá opatření na zmírnění dopadu těchto katastrof. Vznikly komplexní plány na zvládnutí vodního režimu Huang He, které zahrnují zalesňování ve sprašové oblasti, aby se zamezilo rozsáhlé erozi, výstavbu přehrad na řece i jejích přítocích, zřízení hydroelektráren a úpravy splavnosti.
Pro již. Čínu je nejvýznamnější Perlová řeka (Zhu Jiang) - společný název pro řeky Xi Jiang, Bei Jiang a Dong Jiang, které ji tvoří. Měří 2 200 km. je 4. nejdelší řekou v Číně, odvodňuje území o ploše 452 000 km2. Jejím prameništěm je hora Maxiong v okresu Zhanyi, provincie Yunnan. Perlová řeka je důležitou dopravní tepnou, napojenou nesčetnými kanály na celou vodní síť již. Číny.

Heilong Jiang (Amur), nejvýznamnější v sv. Číně, jedna z největších asijských řek, měří 2 965 km; na čínské straně odvodňuje území o ploše asi 890 000 km2. Vzniká spojením Arguni a Šilky a ústí do Ochotského moře. V zimě řeka i její přítoky na půl roku zamrzají.

Již. a jv. část Tibetu patří do povodí Indického oceánu. Největší řekou oblasti s více než 2 900 km je Yarlung Zangbo Jiang (Brahmaputra), zásobovaná vodou z ledovců Himaláje a Transhimálaje. Hl. přítokem je řeka Lhasa. Na čínském území probíhají i horní toky indických řek Indu (Shiquan He) a Sutlej (Langqen Zangbo) a pramení zde i některé z velkých řek Jv. Asie, především Mekong (Lancang Jiang), měřící 4 500 km, dále Saiween (Nu Jiang) a Irrawaddi.

V převážně bezodtokové oblasti sz. Číny řeky končí v jezerech nebo v poušti. Zdejší nejdelší řeka Tarim He (2 000 km) vtéká do jezera Lop Nur pouze za max. vodního stavu.

Na sz. okraji AO Xinjiang pramení řeky Irtyš (Ertix He) a Ili (IIli He). Významným a zajímavým vodním dílem je historický Velký průplav (l 794 km), spojující Beijing s Hangzhou přes území města Tianjin, prov. Hebei, Jiangsu, Zhejiang a poloostrova Shandong. Kromě toho protíná toky řek Hai He, Huang He, Huai He, Chang Jiang (Dlouhá řeka) a Qiantang. S jeho stavbou se započalo v 5. stol. př. n. l.; zažil rozsáhlé rekonstrukce a rozšíření, hlavně za dynastií Svá (7. stol.) a Yuan (13. stol.). Průplav sloužil při lodní dopravě i k zavlažování.

V Číně je velké množství jezer. V bezodtokové oblasti jsou hlavně jezera se slanou vodou, z nichž nejznámější je Qinghai Hu (Kukunor) s 4 583 km2, dále pak Lop Nur (Lobnor) a v Tibetu Nám Co (Tengrinor). Ze sladkovodních jezer, která se rozprostírají především ve stř. Číně v povodí Dlouhé řeky, jsou nejznámější Poyang Hu (3 583 km2), Dongting Hu a Tai Hu. Největším jezerem v sv. Číně je Xingkai Hu.
Xin Jiang, Šen Si Xin Jiang, Šen Si
KLIMATICKÉ PODMÍNKY

     Rozsáhlost území a nesourodost půdního reliéfu se podílí na podnebných rozdílech v jednotlivých oblastech Číny. Většina země leží v mírném a subtropickém pásmu, nejjiž. oblasti zasahují do tropického pásma; velehorské oblasti na Z země mají vysokohorské podnebí. Určující vliv na čínské podnebí má monzunová cirkulace. Největší množství srážek se vyskytuje v Číně po letní měsíce; směrem od pobřeží srážek ubývá. V důsledku záp. proudění v létě občas zasáhne čínské pobřeží cyklon (tajfun, čin. taifeng). Nejvyšší teploty na území ČLR se vyskytují v oblasti Turpanu, ležící v AO Xinjiang, kde je nejníže položené místo v zemi -jezero Aydingkol 154 m pod úrov ní mořské hladiny. V červenci je zde průměrná teplota 33 °C; denní průměrná teplota dokonce přesahuje 40 °C; v červenci 1941 naměřeno 47,6 °C. Na SZ během dne nastávají značné teplotní rozdíly. Nejchladnější kraje leží na S a SV. Ve Vnitřním Mongolsku, v okresu Hailar, mají průměrné teploty v lednu -27,7 °C. Nejnižší teplota, naměřena v lednu 1960, klesla na-51,5 °C.
     Trvání a ráz ročních období v jednotlivých částech Číny jsou rozdílné. Zatímco některé vysokohorské oblasti nemají téměř žádné léto, jiné na J zase prakticky neznají zimu. Kromě těchto extrémních klimatických zón se na většině území střídají běžná čtyři roční období, ale jejich délka a průběh se v různých místech výrazně liší, např. na J je osm horkých letních měsíců, kdežto na S jen dva. Podobně extrémně se liší i množství srážek. Jejich převážnou část přinášejí letní monzuny od V a JV a směrem do vnitrozemí jich ubývá. Nerovnoměrné množství srážek v průběhu roku způsobuje na jedné straně opakovaně záplavy, na druhé straně zase katastrofální sucha. Čína věnuje nemalé úsilí projektům, které mají přispět ke zmírnění následků nepříznivých klimatických vlivů na zemědělství a život obyvatel. Snaží se regulovat řeky, budovat retenční nádrže a zalesňovat co největší plochy (např. projekt Zelená zeď). Nejnovějším projektem, který však vyvolal kontroverzní reakce, je výstavba mohutné přehrady na Dlouhé řece v oblasti Sanxia. Tento úsek řeky patří už tradičně k nejoblíbenějším turistickým cílům.
ROSTLINSTVO A ŽIVOČIŠSTVO

    Čína má ze všech zemí největší variabilitu živočišných i rostlinných druhů. Žije zde na 2 000 druhů terestrických obratlovců, tj. přes 10 % z celkového světového výskytu; jenom známých druhů ptáků je v Číně rozšířeno l 189 druhů, téměř 500 druhů zvířat, více než 210 druhů obojživelníků, 320 druhů plazů. Domov tu mají vzácné druhy, např. panda velká, zlatá opice, bílý jelen, čínský  říční delfín, čínský aligátor atd. Panda velká je považována za jeden z národních pokladů. Vyskytuje se v některých horských krajích prov. Sichuan, Gansu a Shanxi, kde se může živit výhonky bambusu. Patří k druhům, dochovaným z doby ledové ve čtvrtohorách. V Číně roste přes 7 000 druhů dřevin, z toho 2 800 druhů stromů; některé se jinde nevyskytují, např. metasekvoje, určité druhy cypřiše, jedle, modřínu aj. Metasekvoje dorůstá výšky až 35 m. Před asi 100 mil. lety se vyskytovala i ve Vých. Asii, Sev. Americe a Evropě, ale nepřežila tam čtvrtohorní dobu ledovou. Objev více než tisíce metasekvojí na pomezí provincií Sichuan a Hubei (r. 1941) se řadí k největším botanickým objevům století. Po r. 1949 byl tento druh rozšířen i do jiných zemí. Snaha o ochranu národních zoologických i botanických zdrojů vedla v Číně k vytvoření 793 přírodních rezervací s celkovou plochou přes 71 mil. ha (stav k r. 1995). Oblasti Wolong v prov. Sichuan, hory Changbai v Jilinu, hory Dinghu v Guangdongu, hory Fanjing v Guizhou, hory Wuyi ve Fujianu, oblast Shennongjia v prov. Hubei, Xilingol ve Vnitř. Mongolsku, štít Bogda v Xinjiangu, Xishuangbanna v Yunnanu, Yancheng v Jiangsu, všechny slouží i k mezinár. výzkumným projektům. Oblast Zhalong v prov. Heilongjiang, Xianghai v Jilinu, jezero Dongting v Hunanu, jezero Poyang v Jiangxi, Ptačí ostrov v prov. Qinghai a přístav Dongzhai na Hainanu byly zařazeny do seznamu světových významných hnízdišť vodního ptactva. Výzkumné instituce pro záchranu ohrožených druhů pracují v Pekingu, Kantonu, Kunmingu, i jinde. Úspěchem je, že do současné doby se podařilo v Číně zachoval přes 60 druhů zvířat, kterým hrozilo vyhynutí.

OBYVATELSTVO


Šen si - provincie    Čína byla už v historických dobách známa velkým počtem obyvatel; až r. 1953 však proběhlo l. oficiální sčítání lidu, které částečně obsahovalo i odhady, ale přesto se tak poprvé dostáváme k číslům, získaným exaktním způsobem. Výsledný počet byl téměř 602 mil. osob, z čehož připadalo asi 7,6 mil. na Taiwan a více než 11,7 na zahraniční Číňany, žijící především v Jv. Asii. Lehce nadpoloviční většinu zaujímali muži (necelých 52 %). Městské obyvatelstvo (za města se považovala sídliště s min. počtem 50 tisíc oby v.) představovalo asi 13,3 % z celkového počtu. Nečínské národnosti tvořily asi 6,6 %; roční přírůstek se odhadoval na 2-2,5 %. Průměrná hustota osídlení na pevninské Číně byla 72 osob na km2 při nerovnoměrném rozložení. Koncentrace obyvatelstva, daná především přírodními i historickými podmínkami, se příliš nemění. Radikálně se však změnil počet lidí, který vzrostl na více než 1,2 miliardy; průměrná hustota 126 oby v. na km2. Vláda, vědoma si důsledků, které s sebou přináší přelidněnost v úrodných částech země a ve městech, přikročila ke striktní politice plánovaného rodičovství, která se nejvíce dotýká čínské národnosti (92 %). O kontrole porodnosti se uvažovalo již v 50. letech, ale přelom v její realizaci znamenal r. 1980. Bylo přijato rozhodnutí o rodinách s jedním dítětem a založen Výbor pro plánované rodičovství, který spolupracuje s obdobnými světovými organizacemi. R. 1982 byl vyhlášen program plánovaného rodičovství za jeden z ústředních bodů národní politiky. Zavedla se řada praktických opatření, která mají stimulovat lidi, aby politiku jednoho dítěte dodržovali: např. antikoncepční prostředky byly zdarma, ve školkách a školách dostali přednost jedináčci, rodiny s l dítětem mimo plat ještě získávaly zvláštní příplatky atd. K základním požadavkům patří i pozdější sňatky; souběžně s tím jsou uplatňovány postihy. Systém propagace, osvěty i konkrétních opatření již přinesl výrazné výsledky. R. 1993 poklesla porodnost na 18 dětí na l 000 obyvatel oproti 34 v r. 1969. Přírůstek obyvatelstva činil 18 mil., hustota 118 osob na km2. Nutno zdůraznit, že omezení na jednoho potomka platí pro nejhustěji zalidněné oblasti, především města. Ve venkovských oblastech s nedostatkem pracovní síly mohou mít rodiny i druhé dítě a v málo obydlených oblastech i více. V současné době tvoří 51,6 % obyv. muži; 48,4 % ženy; přes 30 % lidí žije ve městech, zbytek na venkově.

Čína patří mezi mnohonárodnostní země. Žije zde na 55 menšinových národností, které tvoří asi 6,7 % z celkového počtu obyvatel. Počet příslušníků národnosti Hui, Miao, Yi, Zhuang, Bouyei, Dong, Yao, Bai, Tujia, Hani přesahuje l milion, a stejně tak i Mongolové, Tibeťané, Korejci, Mandžuové a Ujguři. Jazykově patří tyto národnosti (zčásti obdobně jako Chánové, tedy etničtí Číňané) ke skupině jazyků sino-thajských, jednak ke skupině jazyků tibeto-barmských, dále pak ke skupině jazyků Miao a Yao. Sino-tibetskými jazyky hovoří asi 75 % příslušníků národ. menšin, přibližně 20 % jich mluví jazyky altajskými (např. tureckými), pro další část je rodným jazykem mongolština, korejština, jazyky tunguzské (kam patří man-džuština), austroasijské i indoevropské. Kromě národ, menšin ovšem žijí v Číně další etnické skupiny; počet jejich příslušníků někdy čítá jen několik tisíc, nebo ješ tě méně. I ony však přispívají svými zvyky, obyčeji, kulturou i jazyky k etnografické pestrosti země. Lidé národ, menšin často obývají rozsáhlá území okrajových oblastech a v pohraničí Cíny. Tyto kraje patří ke strategickým místům nejen pro svoji polohu, ale také pro značné nerostné bohatství, i když v některých případech je vzhledem k tech nické obtížnosti nelze zatím využít. Ve stupni jejich společenského vývoje byly před založením clr propastné rozdíly; čínské prameny uvádějí, že některá etnika byla na úrovni prvobytně-pospolné společnosti, jinde existovalo otroctví nebo se zachovaly feudální vztahy. S tím souvisela i nízká životní úroveň těchto komunit, jejíž zvýšení však není snadné vzhledem k životním podmínkám v daných oblastech. Základ oby v. ČLR tvoří národnost Han (češ. přepis: Chán), etničtí Číňané. Představují přes 92 % všeho obyv. CLR, dále většinu obyvatel Hongkongu, Macaa, Taiwanu, Singapuru, a rovněž menšiny žijící hlavně v Jv. Asii a zámoří. Na základě archeol. nálezů lze sledovat vývoj Číňanů po více než 5 000 let. Badatelé se většinou shodují v názoru na jejich původ z oblasti Žluté řeky, kde sídlili od paleolitu. V centrálních oblastech země i přes přechodnou nadvládu jiných etnik se v podstatě tento vývoj obešel bez pronikání vnějších vlivů. V okrajových oblastech bylo běžné soužití s jinými národnostmi až po asimilaci. Projevilo se to např. v antropo-logickém typu (např. v již. Číně), zatímco jazyk i kultura zůstala zachována. Hl. zaměstnáním Číňanů, typického usedlého obyvatelstva, bylo od nejstarších dob zemědělství. Druhým nejpočetnějším etnikem jsou Zhuangové, žijící většinou v Zhuangské AO Guangxi. Mají 2 základní dialekty. Jejich první písemné literární památky z 9. stol. jsou psány čínskými znaky. V 10. stol. vytvořili vlastní znakové písmo. Od r. 1958 užívají písma, vytvořeného na základě latinky. Jejich jazyk je rovnoprávný s čínštinou. Dnešní zhuangská jazyková skupina zahrnuje řeč národností Bouyei, Dong, Shui, Maonan, Mulám, Li, Dai i Thajců. Základním zaměstnáním je zemědělství; k tradičním řemeslům patří zpracování kovů, hrnčířství a tkalcovství. V náboženských představách hrál největší úlohu animismus, rozšířil se taoismus a buddhismus. Jenom malá část lidí přijala křesťanství; přetrvával i kult předků. Hui (Chuejové) jsou třetím nejpočetnějším etnikem. Obývají především Huiskou AO Ningxia, ale jinak žijí téměř po celém území ČLR. Hovoří čínsky s modifikací dialektické oblasti, ve které se nacházejí. Nejrozšířenější je mezi nimi severočínský dialekt, ovlivněný arabštinou a perštinou. Používají čínské i arabské písmo. Huiové se dělí na tři základní skupiny: severní, jihozápadní a jihovýchodní. Základem jejich obživy je zemědělství; z řemesel zpracování kůže, dřeva a kovů, hrnčířství , a tkalcovství - mívali monopol na výrobu koňských postrojů, sedel a povozů, ; s čímž souvisela jejich významná role v dopravě a v obchodu. Vyznávají islám (jsou sunnité) a dodržují zvyky, s nim související. Další velkou komunitu tvoří Ujguři, čin. Weiwuer. Také oni získali autonomii v rámci Ujgurské AO Xinjiang, kde jich žije největší počet. Jejich jazykem je no-voujgurština, užívají arabské písmo. Jsou muslimové, sunnité. Zabývají se zemědělstvím, jsou zruční ve zpracování vlny, bavlny, hedvábí, kožešin, kovotepectví, výrobě koberců apod. Mají svéráznou architekturu a jejich vyspělá kultura ovlivňovala zejména ve středověku i okolní etnika. Lidé národnosti Yi žijí zejména v horských oblastech provincií Sichuan a Yunnan. Jazykově patří do iské skupiny tibetsko-barmské větve čínsko-tibetské rodiny. Již na zač. 20. stol. zde křesťanští misionáři podporovali zavedení latinky, ale k vytvoření nového písma na základě latinky došlo až po r. 1949. Podíleli se na vytvoření historického kmenového státu Nanzhao (6. stol.). Po jeho rozpadu se vydělila jednotlivá etnika, jako Achang, Hani, Kucong, Lahu, Lisu, Naxi, Bai, Tujia. Yiové se sami dělili na 2 skupiny: černé (vládnoucí vrstva) a bílé (převážně nevolníci a otroci - potomci zajatců jiných národností). Jejich základ obživy spočíval v zemědělské činnosti. Tradiční náboženství bylo animistické; v l. pól. 20. stol. malá část obyv. přijala křesťanství. Mají bohatý folklór, včetně literární tvorby. Miao je národnost zastoupená v již. Číně a v zemích Jv. Asie. Patří do skupiny jazyků miao-yao austro-asijské rodiny s množstvím vzájemně nesrozumitelných dialektů. V ČLR se užívá písma blízkého latince, resp. jeho 3 variant. Tradiční náboženství je animistické; přetrvává kult předků a vliv taoismu a buddhismu. Od konce 19. stol. docházelo k přijímání křesťanství. Pro národnost Miao je typické, že žije rozptýleně po skupinkách v různých horských oblastech a ty se navzájem odlišují oděvem, ozdobami i zvyklostmi. Věnují se především zemědělství; z řemesel hlavně tkalcovství, košíkářství, kovářství a zpracování stříbra. Tradiční složkou hospodářství byla výroba opia. Mandžuové (čin. Manzu), národnost původně obývající hlavně sv. Čínu, dnes prakticky splývají s Číňany. Jejich jazyk patří do mandžusko-tunguzské větve altaj-ské rodiny. Mandžuština se v Číně stala díky dynastii Qing v 17. stol. druhým oficiálním jazykem. Dnes se používá pouze v některých venkovských oblastech. Vlastní písmo bylo postupně vytlačeno čínským. Etnickým zdrojem národnosti Mandžu byly tunguzské kmeny, ale vliv měly i prvky turkické, mongolské a korejské. Tradičním náboženstvím byl šamanismus spojený s kultem předků. V minulosti vynikali Mandžuové jako jezdci, bojovníci a lovci. Základem jejich obživy bylo zemědělství. Dalším velkým etnikem jsou Tibeťané (čínsky Zangzu). Dnes obývají především Tibetskou AO, ale žijí i v okolních krajích a zemích. Jazykově patří do tibetské skupiny tibetsko-barmské větve čínsko-tibetské rodiny, která má řadu dialektů, mezi nimiž se rozlišují archaické a nearchaické; z nich lhaský se stal základem spisovného jazyka. Nejstarší písemné památky pocházejí ze 7. stol.; základem tibetského písma je indické dévanágarí. Tibeťané se dělí na několik etnografických skupin. Náboženstvím je tibetský buddhismus, zv. lamaismus. Významným zdrojem obživy je zemědělství vysokohorského charakteru, ale nejdůležitější pro většinu obyvatel zůstává chov dobytka. Tradiční řemesla vynikají zvláště v návaznosti na výrobu kultovních předmětů - lití kovů, dřevořezba, vyšívání apod. Vysoké úrovně dosáhlo malířství, architektura a šperkařství. Mongolové (Mengguzu), jejichž historie je úzce propojena jak s Tibeťany, tak i s Číňany a dalšími národnostmi, žijí převážně v AO Vnitřní Mongolsko, a přes přizpůsobení zdejším podmínkám zůstávají v zásadě věrni tradicím. Národnost Tújia žije v provinciích Hunan a Hubei. Velká část z nich dnes mluvi čínsky a svébytnost si uchovávají jen v materiální kultuře a zvycích. Je mezi nimi rozšířen především animismus. Základním zaměstnáním je zemědělství. Bouyei (Buyi) je národnost žijící hl. na J provincie Guizhou, v provincii Yunnan a AO Guangxi. Mají 3 velké skupiny dialektů. Písmo, vytvořené na základě latinky, vzniklo až v pól. 50. let 20. stol. V jejich náboženství hrál největší roli animismus, pod vlivem okolního prostředí i konfuciánství a taoismus. Jsou především zemědělci, z řemesel proslulo zpracování bambusu. Až do pól. 20. stol. žili ve feudálních vztazích. Korejci žijí v provincii Jilin, v Autonomním kraji Yanbian. Korejština tvoří samostatnou jazykovou rodinu, ale mnohé z kulturního, náboženského i sociálního života vychází z čínských tradic., Národnost Dong je zastoupena hl. v provincii Guizhou. Má 2 základní dialekty; od r. 1957 se používá spisovný jazyk založený na bázi již. dialektu. Písmo bylo vytvořeno na základě latinky. Velmi bohatá je folklorní tradice včetně divadla. Místní architektura je pozoruhodná mnohapatrovými věžemi, mosty a pavilony. Ve společnosti se až do 20. stol. udržely některé archaické rysy, charakterizované jako projev zanikající prvobytně pospolné společnosti. Yao je národnost žijící v již. Číně; nemají vlastní písmo. Náboženství je animistické, uctívají kult předků. Od konce 19. stol. část přešla na křesťanskou víru. Bai (Bílí lidé) žijí hl. v provincii Yunnan. Mají řadu dialektů. Vyznávají mahá-jánský buddhismus, taoismus, přežívají i animistické představy. Sehráli významnou roli při formování státu Nanzhao, na začátku 10. stol. pak vytvořili vlastní stát Dali. Jsou především zemědělci, významný je i chov dobytka. Tradiční řemesla: zpracování kovů, tkalcovství a opracování mramoru. Hani, národnost žijící na J provincie Yunnan, má stejné jazykové zařazení jako Baiové. Po r. 1949 se ujalo písmo, vytvořené na základě latinky. Živí se především zemědělstvím, doplněným chovem dobytka. Z uměleckých řemesel vyniká vyšívání, významné je hmčířství, tkalcovství, košíkářství, kovářství. Animismus byl částečně ovlivněn taoismem. Vyznávají “kult dračích stromů", kterým přinášejí oběti. V pól. 20. stol. sem proniklo křesťanství.
Poznámka: Usedlých cizinců žije ve srovnání s koncem 19. a začátkem 20. stol. v Číně málo, ale v posledních letech zde přechodně sídlí mnoho lidí, kteří sem přišli z nejrůznějších zemí světa v rámci pracovních povinností a působí především ve velkých městech.
Nanking, Sin Tiang Nanking, Sin Tiang
STRUČNÝ HISTORICKÝ PŘEHLED

    Původní osídlení na území Číny patří k nejstarším na světě.

    Pozůstatky tzv. Pekingského člověka (Sinantropus pekinensis), nalezené ve 20. letech 20. stol. v jeskyních nedaleko Beijingu, a jiné nálezy dokazují jeho existenci již ve starším paleolitu, tj. zhruba před 400 tisíci lety. Patří k druhu Homo erectus. Pozůstatky Homo sapiens z různých částí Číny jsou ze střed, paleolitu. Bohatší archeol. materiál pochází z dob neolitu, a to především z oblasti dolního toku Žluté řeky a jejích přítoků. V tomto období existovaly příbuzné kultury v pásmu, které sahá od již. Mandžuska přes Velkou čínskou nížinu a sprašové kraje sev. Číny až k hornímu toku Žluté řeky i na J a JV. Přes to, že některé nálezy vykazují vliv záp. kultur, přiznává se čínské civilizaci její původnost. Lidé těchto kultur byli zemědělci, pěstovali obilí, zeleninu; chovali vepře. Rýže se pěstovala na J, JV a při dol. toku Dl. řeky. Pro neolitickou kulturu byla typická rohožková, barevná a černá keramika. V polovině 2. tisíciletí př. n. l. už se v rámci vyspělé doby bronzové odlévaly bronzy, které patří k nejvzácnějším pokladům čínského umění; v neolitu se začalo vyrábět hedvábí. 2. tisíciletí př. n. l. je
obdobím, kdy podle čínské tradice vládla dyn. Xia, po níž následovala dyn. Shang (16.-11. stol. př. m. l.). Centrum vlády dyn. Shang bylo kolem dolního toku Žluté řeky, hl. město leželo blízko dnešního Zhengzhou a později Anyangu. Čínští historikové se domnívají, že již tehdy se jednalo o společnost ot-rokářskou. Mnohé se dovídáme z prvních písemných památek, tj. z nápisů na kostech obětních zvířat, želvích krunýřích a na bronzových nádobách, určených často k rituálním účelům. Je zřejmé, že lidé uctívali Nebeského vládce a rozšířen byl kult předků. Písmo dosahuje značného stupně stylizace, což svědčí o existenci předchozí etapy jeho vývoje. Zachovaly se i nástěnné malby a plastiky. Nalezly se vzácné předměty, zbraně a bronzové součásti vozů, ale i primitivnější nástroje z kamene, kosti či dřeva. Následovala dyn. Zhou. která se dělí na Záp. a Vých. kmeny, které ji založily, vybudovali hl. město Hao v blízkosti dnešního Xi'anu. Za předěl mezi Záp. a Vých. Zhonu se považuje dobytí města Hao barbarskými kmeny a přesun ústředí vlády k dnešnímu Luoyangu r. 771. Mezi 722^81 nastalo období Jara a podzimu; další etapa až do r. 221 př. n. l. je známa jako období Válčících států. Moc dyn. Zhou upadala, až proti sobě stálo 7 nejsilnějších knížectví: Qin, Chu, Qi, Han, Zhao, Wei a Yan. R. 221 př. n. l. se podařilo strategicky položenému, bohatému státu Qin se striktně centralistickou vládou pokořit ostatní a jeho legendární vládce založil dynastii stejného jména. V době dyn. Zhou dosáhla Čína v mnoha ohledech pozoruhodného stupně rozvoje. Během l. tisíciletí př. n. l. se velmi rozšířilo závlahové zemědělství, byla vybudována síť průplavů. Nanking - mauzoleum SunjatsenaVyužívalo se nově objevených nalezišť železné rudy a mědi. Vyrábělo se mnoho druhů nářadí a nástrojů; využití pluhu se železnou radlici a tažného dobytka mělo silný vliv na rozvoj zemědělství a tím i celkovou úroveň hospodářství. Dařilo se obchodu; vznikala nová města a jiná se rychle rozrůstala. Ve společenské sféře docházelo k výrazné majetkové diferenciaci. Hospodářský rozvoj si vyžádal hluboké změny v sociální oblasti, a tak byla uskutečněna řada reforem; jejich důsledkem bylo omezení moci rodové šlechty. Pomalu se vytvářela složitá, diferenciovaná společnost. Ze 2. pól. tisíciletí pocházejí učení a filozofie, které měly zásadní význam pro celý další vývoj říše až do moderní doby. Byly to především konfuciánství a taoismus (který zřejmě navazoval na myšlenky mnohem starší); svou roli sehrál i legismus a moismus. Hl. filozofické školy hledaly zdůvodnění a formu pevného, jednotného a dobře fungujícího státního zřízení. “První císař dynastie Qin", jak sám sebe nazval její zakladatel, využil ideologie legismu k vytvoření silného, jednotného, důsledně autokratického státu. Řídil se na-př. jednou z hl. tezí legistů v oblasti hospodářství - neomezeným a monopolním právem vládce na využití přírodního bohatství země. Další důležitou zásadou byla podpora zemědělství. Císař prováděl aktivní zahraniční politiku. Zatímco jeho zásluha na zachování čínské říše je nepochybná, metoda, kterou toho dosáhl, byla velmi neúprosná. V zemi se zavedlo užívání jednotných měr, vah, písma; byly vybudovány gigantické projekty jako obranná Velká zeď, systém kanálů. Přitom však zahynulo velké množství lidí a při sebemenší známce neposlušnosti či odporu vůči císaři docházelo ke krutému účtování. I když období jeho vlády bylo poměrně krátké, do dějin Číny se zapsal především jako sjednotitel země a vybudoval si pomník např. v podobě terakotové armády. Z vln povstání, které se v zemi následně zvedly, byl na trůn dosazen první císař dyn. Han, která překlenula počátek našeho letopočtu (206 př. n. 1.-220 n. l.) a patří nejen k nejmocnějším, ale také nejpřínosnějším. Rozšířilo se území říše, rozvíjelo se zemědělství, řemesla, obchod. V prvních staletích našeho letopočtu vznikal v Číně feudální systém. Sociální problémy se pokusil řešit např. panovník Wang Mang reformami, ale neúspěšně. Nakonec byla dyn. smetena povstáním Žlutých turbanů. Doba Hanu znamenala přijetí konfuciánství jako hl. státní koncepce. Mnoha úspěchů dosáhla věda a technika; světlo světa spatřily některé slavné vynálezy jako papír a seismograf. Význačného rozkvětu dosáhla literatura, umění i architektura. Z doby Hanu pochází stěžejní historiografické dílo starověku, které napsal dvorní astrolog a historik Sima Qian (145-86 př.n.l.). Jeho zápisky obsahují podrobný výklad dějin od nejstarších, mytických dob. Kolem přelomu našeho letopočtu začal pronikat do říše buddhismus, který měl silný vliv na umění, literaturu, architekturu, zasáhl ostatní zde rozšířená náboženství, filozofie, a časem i do politického života země. Taoismus se částečně transformoval v náboženství, vznikly hl. sekty. Některé principy, jako odmítání bohatství a touha po rovnosti mezi lidmi, se staly vůdčími idejemi povstání, které dvn. nakonec svrhlo. V následujícím období se Čína rozdělila na 3 státy, proto se mu říká období Tří dynastií. V prostředí roztříštěnosti a nejistoty se v zemi dále šířil buddhismus. Až r. 581 se podařilo říši znovu sjednotit pod vládou dyn. Sui (581-618), kdy do šlo k částečné obnově rozvracené země, rozvoji zemědělství a prodloužení známé-i ho Velkého průplavu, spojnice dolního toku Dlouhé řeky a hl. města na S. V důsledku dalšího rolnického povstání nastoupila na trůn dyn. Tang (618-906), za níž se stala jejich metropole Chang'an mezinár. velkoměstem. Ve stabilizované zemi došlo k hospodářskému rozmachu a území říše se podstatně rozšířilo. Půda se ř více koncentrovala do rukou statkářů a buddhistických klášterů, takže podobně jako v předcházejících obdobích narůstala nespokojenost drobných pachtýřů a bez-zemků, až nakonec povstali a urychlili pád dyn. Doba Tangu se proslavila kulturním rozkvětem; literáti, básníci i malíři vytvořili dodnes obdivovaná díla. Vynález knihtisku přispěl k podstatnému rozšíření psaného slova, a tím i vzdělání. Státní úředníci byli vybíráni na základě přísných zkoušek, ve kterých museli prokázat vysoký stupeň vzdělanosti. Vyráběla se pozoruhodná keramika a porcelán, hedvábí, a také ostatní řemesla doznala značného rozkvětu. Byl to zlatý věk obchodu. V duchovní sféře pokračovalo šíření buddhismu, ale do říše pronikly i některé jiné náboženské systémy, např. zoroastrismus, nestorianismus, manicheismus a později také islám. I po zániku dyn. Tang a kratším období Pěti dynastií (906-960) nastoupila další ; významná dyn. Song (960-1279). I tato doba byla velkým přínosem pro čínské umění, literaturu, filozofii, přírodní vědy, řemesla. Tehdy došlo ke značnému rozvoji manufaktur, směny a obchodu vůbec, takže se např. uplatňovaly papírové bankovky namísto mincí; objevily se však i negativní tendence, spojené s prudkým rozvojem hospodářství, totiž příznaky inflace. Konfuciánství prodělalo určité reformy a někdy se označuje jako neokonfuciánství. V pozdním období vlády Songů docházelo k četným nájezdům kočovníků. Počátkem 12. stol. se sev. Číny zmocnili Kitanové (založili stát Liao) a pozdějiSin tiang - provincie / Islámská část čísnského obyvavatelstva Džurčeni (stát Jiň), takže hl. město čínské říše bylo přestěhováno do dnešního Hangzhou (obd. dyn. Již. Song). R. 1279 padly říše dyn. Jiň i Již. Song do rukou Mongolů, kteři ovládli obrovští území sahající až do Evropy. V Číně se udrželi na trůnu do r. 1368 a jejich dyn. ji známá pod jménem Yuan. Popis poměrů u mongolského dvora a život jejich potí daných se dostal do knihy Marka Póla Milion. Mongolové byli nelítostní vládci, styl jejich života je vedl k některým negativním zásahům do čínského hospodářství např. k šíření pastvin na úkor orné půdy, ale podporovali rozvoj řemesel a obchodu Zrušili systém státních zkoušek až do r. 1315, a tak se pozornost literátů přesunuli více k lidové slovesnosti, rozvíjely se vypravěčské žánry a zpěvohry z tohoto ob dobí patří v Číně vůbec k nejlepším svého druhu. R. 1368 vystřídala Mongoly domácí dyn. Ming. V počátečních desetiletích této éry se říše stává opět velmocí. Díky rozsáhlým námořním výpravám se rozšířil jeji vliv do Jv. Asie. Nastaly příznivé podmínky pro rozvoj manufaktur a tavba železa stavba lodí, tkaní látek i jednotlivá řemesla dosáhly vysoké úrovně. Slavné jsou teti dejší výrobky z porcelánu, laky, emaily, řezby ze slonoviny, dřeva apod. Za Mingi docházelo k hojnějším stykům s Evropany; na sklonku dyn. přišli do země misio naň. V literární tvorbě se prosadily zejména rozsáhlé encyklopedie a lidový román Konec dyn. byl spojen s bouřemi a povstáními. Generál Wu Sangui, který měl zemi bránit před Mandžuy, chtěl využít jejich bojovnosti k potlačení povstání a Mandžuy do země vpustil. Po dalších desítiletích úporných bojů si Mandžuové zemi podrobili a r. 1644 založili dyn. Qing. Číňané museli na znamení podřízenosti mj. nosit cop na jinak oholené hlavě. První z qingských panovníků byli velmi úspěšnými válečníky a diplomaty, věnovali se rozvoji hospodářství; mnozí vynikali vzděláním a uměleckými schopnostmi. Přijali z okolního způsobu života tolik, že se někdy označují za “čin-štější" a konzervativnější v udržování čínských tradic než domorodci. Podporovali sběratelské a historizující činnosti, hl. vznik encyklopedií a bibliografii. Relativní dlouhé období míru vytvářelo příznivé podmínky pro hospodářský i sociální rozvpjj Vznikly velké manufaktury, narůstala produkce uměleckých řemesel. Od konce 18. a v 19. stol. se stále více dostávaly obchodní i politické zájmy do konfliktu s Anglií, ovládající rozsáhlé území kolonií v Již. a Jv. Asii a usilujíc! o rozšíření vlivu i do Číny. Záminkou k prvnímu vojenskému konfliktu se stalo zničení beden s opiem v kantonském přístavu - došlo k l. opiové válce (1839^2), jejímž výsledkem byly nerovnoprávné smlouvy, vnucené Číně po této i následujících opiových válkách. Čína musela zaplatit vysokou válečnou náhradu, otevřít pro anglický obchod 5 přístavů, umožnit cizím mocnostem zakládání koncesí nebo settlementů, vyňatých z čínské pravomoci, preferovat cizí zboží, ztratila na 99 let Hongkong, území kolem řeky Amuru si zabralo Rusko; nejzávažnější však byla postupná závislost na mocnostech a s tím související celkový úpadek země. Zhoršeni životních podmínek lidí vedlo opět k povstáním, z nichž nejznámější jsou Taipingů (1851-64), se kterým si díky jeho vzorné organizaci a rozsahu císařské vojsko nedokázalo poradit a porazilo je až s pomocí Evropanů, a Boxerů (Yihetuan) na přelomu 19. a 20. stol. s proticizineckými náladami. Reformní hnutí z r. 1898, podporované císařem, s cílem všestranné modernizace země, skončilo neúspěchem. Nespokojenost obyvatel rostla a revoluční vlna neustupovala, až  29. 12. 1911 byla vyhlášena Čínská republika a dyn. Qing abdikovala, l. prezidentem se stal  Sunjatsen, nositel záp. demokratických idejí, nemohl však za tehdejší situace své představy realizovat a vzdal se své funkce. Po něm se stal prvním mužem Číny generál Yuan Shikai; zemřel dřív, než se stačil prohlásit dalším císařem, jak mě v úmyslu. Po vypuknutí l. světové války se stupňovala snaha Japonska o získán pozic v Číně. Vzniklo hnutí, do něhož se zapojila čínská inteligence; radikálně vy stoupila např. proti jednáním Versailleské konference, která souhlasila s předanili čínských území, původně zabraných Němci, Japoncům. R. 1921 byla založena Komunistická strana Číny, zpočátku spolupracující s Kuomintangem (nacionalistickou stranou) - tehdy v čele se Sunjatsenem. 2 roky po jeho smrti, r. 1927, jednotná fronta skončila. O rok později se novému předákovi Kuomintangu, generálu Cankajškovi, podařilo sjednotit celou Cínu pod svou vládou. Komunisté se orientovali na venkov, ale pod tlakem CankajSkových akcí se z hornatých končin již. Cíny vydali na legendární Dlouhý pochod. Asi devadesátitisícová armáda se přesouvala téměř rok k severu, do města Yan'an. R. 1935 získal vedoucí pozici ve straně Mao Zedong (Mao Ce-tung). R. 1937 nastal soustředěný útok Japonců na Cínu. Ani tehdy se nepodařilo koordinovat boj Kuomintangu a komunistů. Za 2. světové války byla Čína na straně tzv. silné čtyřky. Po válce USA podpořily Kuomintang. Ten však udělal mnoho chyb v politické, vojenské i ekonomické oblasti. V následující občanské válce zvítězily komunistické oddíly - Čínská lidově osvobozenecká armáda. Cankajšek se stáhl na Taiwan a l. října 1949 byla na náměstí Tian'anmen vyhlášena Čínská lidová republika. V 50. letech se díky entuziasmu obyvatel země, dlouho rozvrácené, dařilo pozvednout hospodářství. Čína uskutečnila změny ve vlastnictví půdy, zpočátku vítané, a plnila svůj l. pětiletý plán. Již v pól. 50. let se objevuje kritika ze strany intelektuálů, kterou Mao nejprve povzbudil (kampaň Ať rozkvétá sto květů), ale r. 1957 bylo na 300 000 lidí z řad inteligence označeno za pravičáky a vystaveno represím. Ke konci 50. let prosadil Mao “Velký skok", což měl být prostřednictvím komun uskutečněný radikální pokrok v rozvoji zemědělství a průmyslu. K úpadku hospodářství, který nastal, přispělo kromě přírodních katastrof i zastavení sovětské pomoci r. 1960. 1966 začala “kulturní revoluce", která podle čínské interpretace trvala až do r. 1976, kdy zemřel Mao. Vysvětlení tohoto tragického úseku čínských dějin není zcela jednoznačné. Jisté je, že probíhal prudký vnitropolitický boj, který na sebe bral různé podoby. Celá země se ocitla v chaosu; byli napadáni vysocí i řadoví funkcionáři stran, organizací, pokračoval útlak osob “buržoazního" původu, inteligence; prakticky se zastavila regulérní výuka ve školách, mnoho odborníků muselo odejít do vzdálených, nehostinných končin země. Rudé gardy, tvořené zfanatizovanou mládeží, se potulovaly po Číně a často ničily památky a svévolně ohrožovaly lidi. V 70. letech byl Mao již nemocen a moc se stále více snažila získat skupina kolem jeho manželky Jiang Qing. Přesto, že r. 1972 navštívil Cínu prezident Nixon a na politickou scénu se vrací osobnosti jako Deng Xiaoping (Teng Siao-pching), teprve po smrti Maa se podařilo definitivně “Gang čtyř" včetně Jiang Qing izolovat. Na konci 70. let čínské vedení rozhodlo o provedení reforem, které v hospodářské oblasti přinesly nevídané výsledky. Došlo k určité liberalizaci, ale prudký ekonomický rozvoj se dostává do rozporu s administrativní formou řízení státu. Rovněž v sociálním životě této obrovské země s propastnými rozdíly probíhají procesy a změny, pro čínské obyvatelstvo vzhledem k nedávným dějinám nezvyklé. Celkově však došlo ke zlepšení životní úrovně lidí. Na mezinárodním fóru ČLR získává zásluhou ekonomických úspěchů na vážnosti. Zda Čína udrží tempo rozvoje a jak dospěje k vytoužené prosperitě, ukáže budoucnost.
Cestopis o Číně

     Prastará, obrovská, zcela osobitá, extrémně lidnatá a neustále se měnící - taková je v maximální možné stručnosti slovního vyjádření Čína, jedna z největších zemí světa. Země, kterou musíte vstřebávat všemi smysly, a při tom bezděčně žasnout nad její jedinečností. Originálních vjemů se zde nabízí opravdu nepřeberné množství: ranní chuchvalce mlh mezi bizarně tvarovanými skalnatými vrchy, sampany (typické čínské pramice) v zákrutech mohutných řek, pestrobarevné romantické pavilony zasazené do svěží zeleně přírody, proslulá Velká čínská zeď, klikatící se po členitých ostrých hřebenech, nebetyčné velehory, pokryté věčným sněhem a ledem, půvabné porcelánové vázy, přeživší do našich časů celá staletí. A tak by bylo možno ještě dlouho pokračovat....
     Nebetyčné hory, Velká zeď, rozlehlá jezera i buddhistické chrámy, to všechno v Číně je... Co však autor opomněl říci je, že voda už dávno není “vyzývající ke koupání” (vypůjčeno také z tohoto bedekru :), Velká zeď dávno nemá oněch 5500 Km, protože je na mnohých místech rozbořená a rozkradená na výstavbu nových závodů, domů a jejich ohrazení. Také nebetyčné hory jsou zaneřáděné početnými skupinovými výpravami Čínských horolezců, u kterých jejich realizačních týmy dosahují stovek lidí. Jak takové místo musí po skončení expedice vypadat - když si představíte, že v základním táboře žijí více jak měsíc - si uděláte sami. Věci se totiž chápou jinak, než je v našich zeměpisných šířkách běžné. “Ochrana kulturních památek”, jako pojem, se zde začíná po letech Maovy éry znovu používat (zatím pouze jako pojem), a když strana zavelí dobýt horu, neexistuje vrátit se bez úspěchu!
Shanghai - místo příletu
Velká Čínská zeď
     Člověk se tu může dotknout přes 2000 let starého nápisu, vytesaného do kamene, právě tak jako čerstvě utkané látky z pravého hedvábí, ochutnat vynikající čínskou stravu, zaposlouchat se do působivého zpěvu dětí, nasát velebnou atmosféru. buddhistického chrámu nebo třeba rušný kolorit tržiště.
     Po překonání hrazení ze stánků s Coca-Colou, suvenýrů a všech těch cetek, co nabízejí pro turisty. Po odehnání otravných prodavačů pohlednic a průvodců, můžete konečně začít s prohlídkou chrámů. Všude je plno reklam (třeba oblíbená na China telecom) umístěných na takových místech, že se mnohdy nedají památky vyfotit, aniž by tam nebylo alespoň část nápisu. A tak jsem vymýšlel roztodivné úhly a pozice u focení, jen abych se ohavné reklamy zbavil. To je vůbec jedna z vlastností komunistických manýrů - totální absence smyslu pro zachování přirozeného stavu věcí. A tak se dost dobře stane, že za pěkným vodopádem někde v horách, vám visí nad hlavou obrovský reklamní poutač, nebo někde v buddhistickém chrámu je “hospoda” - stánky s Coca-Colou, zmrzlinou, jídlem a pivem, a celé místo se tím degraduje, jen na nějakou továrnu na přírodu, nebo památky. Tamní komunisté mají vůbec nějaký zvláštní talent přešroubovat přirozený stav věcí někam do absurdna, takže se už vůbec nikdo z Číňanů nediví, když stará pagoda má vybetonované nádvoří, nebo malby v buddhistických jeskynních (v Datongu) jsou zrestaurovány betonovým nátěrem.
Datong, Summer palace a Šen Si Datong, Summer palace a Šen Si
     Návštěva této proslulé “Říše středu" pro Evropana zdaleka neznamená pouze překonání mnoha hor, řek, moří, oceánů, státních území a časových pásem. Zde se totiž ocitáte bez nadsázky v naprosto jiném, specifickém světě - ať už jde o jazyk, kulturu, společenské uspořádání nebo světový názor. Přímo před vašima očima se tu v těsném sepětí prolíná dávná minulost s nejčerstvější přítomností, jako by k sobě zcela neodlučitelně patřily.

      Čína za dobu své existence přežila téměř úplně všechno a všechny. Lze říci, že čas zde hraje roli víceméně jen podřadnou. Sami Číňané vnímají tuto veličinu docela jinak, než je to obvyklé jinde ve světě. Pro ně již celá tisíciletí vše plyne v přirozeném toku pevných a stálých vzájemných souvislostí. Například spisy známého filozofa Konfucia, které byly odpůrci jeho morálně-etických principů již ve 3. století př. n. l. systematicky páleny, přišly v sedmdesátých letech 20. století v čínské společnosti bez jakékoliv nadbytečné nostalgie docela snadno znovu “na pořad dne”.
     Čína je opravdu originální a svá… Odtržením od světa a mnohaletou izolací od okolí,Zakázané město - pořadové cvičení obrovskou rozlohou i soběstačností v nerostných surovinách (ropa, plyn, uhlí) “vyrostla” jako dítě-jedináček, které se nikdy příliš nemuselo bavit s ostatními. Ne ovšem tak, jak jsme zvyklý u nás - v trochu umanutého, nafoukaného, sobeckého klacka - ale propracovaným drilem a komunistickou mocí ochromeného a vystrašeného hlupáka.
     Všeobecných diskusi o politice, náboženství či sociálních problémech se v Číně nemusíte obávat. Vyvarujte se ovšem jakékoliv neuvážené kritiky zdejšího režimu a jeho představitelů. Šmahem odsoudit lze leccos, vždy je vsak lepší se nad věcí raději hlouběji zamyslet a snažit se ji pochopit ve všech souvislostech.
     Některé věci se pochopit nedají… Čína vás změní, ostatně jako cestování samo. “Věta nemusím přece chápat všechno” vás napadne určitě vícekrát, než jednou. Když jsme se vydali na asi 2-3 denní putování předhůřím Tibetu “Údolím tygřích skoků”, museli jsme každý zaplatit vstupní taxu 30 Yuanů (120 Kč) za to, že se jdeme projít přírodou - projít se horami bez průvodce, nosičů, zajištěného ubytování, nebo tábořiště… Za vstup do čínského Tibetu se vybírá nehorázná suma 700 USD (více než 25 000 Kč).
Vůbec, styl jak z turistů vytáhnout co nejvíce peněz, je propracovaný do detailů. A tak po zaplacení vstupného do chrámu pagod v Xianu (asi 30 Yuanů), kdy vás pustí pouze na nádvoří, vybírají nestydatě další vstupné na zhlédnutí interiéru staveb. (20 Yuanů). Prostě Čína!
     Snad vůbec nejvýraznější zvláštností Číny je písmo. V posledních letech u něj pravda došlo k určité anglofonní univerzalizaci díky zavedení standardní mezinárodní transkripce pinyin (pchin-jin), sloužící pro přepis čínských slov do latinky. To se v praxi týká především místních názvů: například hlavní město Peking (resp. Pej-ting) tak teď v pchin-jinu nese označení Beijing, Nan-ťing (někdy nazýván též Nan-king) zase Nanjing (nezaměňovat s Nanning, tj. Nan-ning) a podobně. Názvy v pchin-jinu jsou zpravidla používány i na mapách, a setkáte se s nimi tedy pochopitelně také v textu tohoto průvodce.
     Před návštěvou Číny rozhodně neuškodí seznámit se alespoň trochu rovněž se zdejším jazykem. Navzdory jeho až neuvěřitelné pestrosti a rozmanitosti neklesejte na mysli - snaha o občasné opuštění obligátní angličtiny a vyjádření se v čínštině vám někdy možná otevře dveře i tam, kde byste to jinak vůbec nečekali. Číňané přitom hovoří velkým množstvím různých oblastních dialektů, takže obyvatel ze severu kolikrát ani nemusí rozumět třeba Kantoňanovi. Pro řešení tohoto problému zavedla vláda oficiální verzi čínského jazyka pcbil-tcbung-chna (pu-tongbiia), která vychází z pekingského nářečí a v zahraničí je známa též jako “mandarinština". Písmo naštěstí zůstává po celé Číně jednotné. Asi 6 procent obyvatelstva ovšem tvoří národnostní menšiny, používající jako jazyk mongolštinu, thajštinu, tibetštinu, jazyk Miao apod.
Bez slovníku ani ránu.. Bez slovníku ani ránu..
     Používali jsme dva slovníčky, bez kterých by byla “komunikace” asi nemožná. I tak byla velmi omezená, a souvisela vlastně s pokrytím základních životních potřeb, zajištěním ubytování a otázkami cestování. Slovníky jsme zakoupili hned po příjezdu - jeden byl klasický anglicko/čínský a druhý byl v podstatě konverzační, obrázkový (viz. fotogragie). Stalo se totiž velmi zřídka, že by se dalo domluvit angličtinou…
     Neobvyklých věcí samozřejmě v Číně najdete mnohem více. Na člověka zmasírovaného soudobým euroatlantickým kapitalismem (jenž bývá tak často dogmaticky ztotožňován s demokracií) jistě velmi silně zapůsobí moderní tvář čínského socialismu (stejně často a většinou i stejnými lidmi ztotožňovaného s komunismem) na zdejším nadčasovém pozadí. Některé reálie vyvolávají v průměrném Středoevropanovi logicky otázky. Je všudypřítomná přebujelá administrativa plodem marxistických metod řízení společnosti, dědictvím starých mandarinů anebo prostě jen nutným důsledkem velikosti země? Bydlí zde spolu tři generace tak často pouze z pocitu tradiční rodinné sounáležitosti nebo spíše proto, že je zkrátka málo místa? A proč lze čínské děti jen zřídkakdy spatřit při pláči - je za tím svědomitá a láskyplná rodičovská výchova, specifická národní mentalita nebo spíše tvrdý dril?
     Tak na tuto otázku bych odpověděl: DRIL! Nemyslím si (podle toho co jsem viděl), že by jejich láska k dětem byla silnější než naše. Faktem je, že ačkoli není příliš času se dítěti intenzivně věnovat kontinuálně dvě hodiny denně, pletou se rodičům pod nohy prakticky neustále. Většina (asi 1 miliarda) musí pracovat na polích, a berou si tak dítě vždycky s sebou. Neztrácí tak mezi s sebou kontakt, což je asi velmi důležité. Později se také zapojí do práce, protože školné, je pro mnohé drahé (asi 120 Yuanů/rok), a také o práci je třeba se podělit. Celý koloběh se tak uzavírá...
Zničením buddhistických chrámů, i důsledná snaha po zapojení se “všech” lidí do procesu rekultivace a zemědělství (hlavně v období hladomoru v 70 letech), přibylo v Číně velké množství analfabetů, lidí bez vzdělání a bez budoucnosti.
Chcete-li se dozvědět více doporučuji knihu [Čína na přelomu století ]

V Datongu (asi 400 Km vlakem od Pekingu) jsme se stali svědkem zajímavé události (a myslím, že nebyla náhodná:). Ráno - asi kolem 8:00 - nás v hotelovém pokoji vzbudilo nezvyklé hulákání, které bylo slyšet i přes zavřené okno. Pokoj byl situovaný do dvora, takže z ulice by to být nemělo… Asi půl hodiny jsem se převaloval a přemýšlel, co to je. A pak mi to nedalo. Vyhlédl jsem z okna a nevěřil svým očím. Na nádvoří pochoduje asi 50 zaměstnanců hotelu (pokojské, recepční, kuchařky i údržba) komanduje je tam nějakej voják a celé představení dohlíží pán v obleku - předpokládám ředitel hotelu. Celá atrakce probíhala více něž hodinu, a řeknu vám bylo to tvrdý. (a to jsem na vojně byl…:)
z okna hotelu, cvičící zaměstanci..
     Pro zajímavost: každé čtvrté dítě, které se dnes narodí na naší planetě, je právě Číňan. Lidnatost této asijské země ohromí zvláště při osobní konfrontaci se skutečností. Podle posledních statistických šetření má Čína 18 měst s více než milionem obyvatel. V dopravních špičkách jsou zde jízdní kola napěchována jedno na druhém, podobně jako třeba auta v ulicích New Yorku.
     Pokud si chcete užít trochu klidu - nejezděte do Číny! Ohromí vás svou lidnatostí. Ve městech jste denně svědkem špiček, podleUlice - Xian kterých je Londýn provinčním městem. Širokými bulváry se valí v  kteroukoli denní dobu tolik aut, kol, rikší, mopedů a kdejakých jiných vehiklů, že budete zaskočeni. Tímto vším se proplétají miliony chodců, a do toho se ozývá troubení aut a hluk z jejich repro-soustav, aby se pozdě v noci situace trochu zklidnila. Dnes a denně se “perou” miliony Číňanů o svůj životní prostor a proto neberte si nějaký ten šťouchanec příliš osobně.:)
     Čína již před nějakým časem překročila magickou hranici jedné miliardy obyvatel, a je tak nejlidnatější zemí světa (dnes ovsem už jen těsné před Indií). Většina Číňanů žije na východě a jihu země. I takové průměrné provinční město zde má statisíce obyvatel. Rychlému až explozivnímu nárůstu populace se čínská vláda již delší dobu snaží bránit různými opatřeními, zvláště regulací porodnosti, antikoncepční osvětou, jakož i určitým omezováním vnitrostátní migrace a svobodné volby. Navzdory tomu však miliony přebytečných a ekonomicky neuspokojených lidí z venkova trvale proudí za lepšími pracovními příležitostmi do měst. Sídelní celky tak nezadržitelně expandují a čínská velkoměsta doslova praskají ve švech. Šanghaj je se svými téměř 14 miliony obyvatel jednoznačně největším městem světa. Cesta z jednoho konce takového urbanistického “bumbrlíčka" na druhý v sedle jízdního kola trvá nejméně dvě hodiny nebo i více. Přestože se ve městech rapidně zvyšuje také počet aut, kolo zůstává v Číně stejně jako před lety i nadále dopravním prostředkem číslo jedna, který používají skutečně nejširší masy obyvatelstva. To ovšem rozhodně neznamená, že by ovzduší městských center bylo kdovíjak čisté. Motorových vozidel zde i tak jezdí víc než dost, a protože státní správa zatím k oddělení jednotlivých dopravních toků a většímu zprůchodnění komunikací příliš nepřispěla, musí se milionové armády cyklistů v ulicích o svůj životní prostor denně dělit s nevábně rachotícími kolonami zvláště nákladních aut a autobusů. Není tedy divu, že cestování do práce a z práce představuje jednu z velkých nevýhod současného velkoměstského života v Číně. Byty jsou převážně malé a často i temné, bez problémů se neobejdou ani nákupy. Přes to všechno je život tady celkově lehčí než -na venkově, mimo jiné též zásluhou kvalitnější lékařské péče a možností školního vzdělání. Mnozí obyvatelé vesnic proto po pohodlnějším životě ve městě silné touží a chtěli by se sem přestěhovat. Bez zajištěného pracovního místa však nikdo nemá šanci, neboť úřady trvalý pobyt přísně kontrolují. Průměrná měsíční mzda v Číně obnáší zhruba 250 Juanů - tedy asi tolik, co zaplatíte za celkem nijak zvlášť mimořádné jídlo pro čtyři osoby v některém z lepších turistických hotelů pro západní klientelu v Pekingu. Pokud by se snad někomu tato úroveň platů zdála děsivě nízká, nutno si uvědomit, že Čína je zemí socialistickou, a cenové relace v rámci běžné denní spotřeby místních obyvatel zde tudíž fungují trochu jinak než ve světě neomezeného volného trhu a více či méně parazitního finančnického kapitalismu. Například za nájem platí Číňané v průměru jen asi 5 Juanů měsíčně a také všechny základní potraviny jsou velmi levné. Naopak dosti drahá je např. spotřební elektronika. Podobné poměry platů a cen byly ostatně před rokem 1991 i v Československu.
     Nevím, co je pro autora drahé a levné?! …Nebo se podmínky v Číně od jeho návštěvy velmi změnili… Zatímco za vstup na Terracotovu armádu zaplatíte 460Yuannů - asi 2000 Kč a za parník "údolím Tří soutěsek" stojí 650Yuannů - 2800 Kč, za spotřební zboží a jídlo zaplatíte mnohem méně, než jste u nás zvyklí. Dalo by se dokonce říci, že po delší době strávené v Číně, se vám už nebude chtít dávat za video 6000 Kč, když by mohlo stát 1000 Kč, nebo DVD přehrávač místo 15 000 Kč - 1200 Kč (300 Yuannů), nebo Kung-Pao za 6 Yuannů - 24 Kč, boty za 300 - u nás za tři tisíce, a tak dále… Cena nájmu je asi v tom samém poměru, co u nás (to platí pro města). Čína se prostě tak rychle vyvíjí (nebo spíš mění), že informace rok staré už můžou být trochu zkreslené, a informace 5 let staré už dávno nejsou pravda..!
     Ještě relativně nedávno v Číně platil spotřebitelský princip “jednoho velkého společného hrnce s rýží", který téměř vůbec nezohledňoval skutečný pracovní výkon člověka. Tato nezdravá rovnostářská ekonomika, zaručující lidem jisté měsíční příjmy bez potřebné motivační diferenciace, se dlouho zdála naprosto neotřesitelná dlouho zdála být naprosto neotřesitelná. Maovi následovníci však nakonec tento poněkud zkostnatělý systém změnili. Osobní iniciativa a pracovní úsilí začaly byt ve stále větší míře zaslouženě odměňovány, což zvýšilo motivaci lidí a vedlo ke zřetelnému zvýšení produktivity práce. Velký průlom nastal nejdříve v zemědělské výrobě na venkově. Reformátorům se zde podařilo omezit zbytečnou administrativu, dát zelenou odbornosti a uvolnit dosavadní svěrací kazajku centrálního řízení. Zároveň s tím přišly ke slovu i různé formy ekonomických pobídek. Rolníkům tak bylo například dovoleno prodávat své vypěstované přebytky na volném trhu, díky čemuž čínské zemědělství záhy zaznamenalo mohutný vzestup.
    Po úspěchu této agrární politiky obrátila vláda pozornost směrem k průmyslu a infrastruktuře. Ředitelé továren si ve státem dotovaných manažerských kurzech osvojili základní orientaci v systému poptávky a nabídky. Soukromí podnikatelé směli otevřít vlastní restaurace, obchody a provozovny služeb. Čínský socialismus stále výrazněji přebíral pozitivní prvky kapitalismu tak, aby to bylo ku prospěchu všech.
     Poslední věta vyvolává ve mně úsměv… Čínský socialismus toho především přebral velmi málo a i to málo dokázal transformovat na svoje podmínky. Především je dobré říct, že dosavadní způsob držení moci byl neúnosný. Slyšel jsem myslím naivní názor, že v Číně tímto chtěli nastoupit demokratizační proces a zároveň nechat lidi vydělat trochu peněz.. Obojí je nesmysl. Demokratické procesy velké státy a národy rozkládají a oslabují svou názorovou různorodostí, a to si v Číně zřetelně uvědomují (proto také vydržela až do dnešních časů).
A peníze? Ty “vydělávají” především ti, kdo jsou u vesel - (jako všude:) a pro tu miliardu rolníků se toho příliš nezměnilo!
Čínské zemědělství

   Při průjezdu zemí budete zřejmě překvapeni také intenzitou zdejšího zemědělství. Pole se v Číně obdělávají téměř všude, kde je to jen trochu možné, a s ohromným nasazením manuální lidské práce. Stovky mužů a žen se celé dny brodí v zaplavených brázdách, aby sklidili rýži, která je mlácena s pomocí jednoduchých strojů na ruční pohon. K pěstování bývají využívány i ty nejmenší plochy, pokud nejsou vyloženě skalnaté, písčité nebo příliš strmé. Není divu: po odečtení hor, pouští a ostatních nehostinných terénů totiž na celém území Číny - navzdory jeho obrovitosti - zůstává už jen asi 15 % půdy vhodné ke kultivaci, a to hlavně v pobřežních oblastech.    Po úspěchu této agrární politiky obrátila vláda pozornost směrem k průmyslu a infrastruktuře. Ředitelé továren si ve státem dotovaných manažerských kurzech osvojili základní orientaci v systému poptávky a nabídky. Soukromí podnikatelé směli otevřít vlastní restaurace, obchody a provozovny služeb. Čínský socialismus stále výrazněji přebíral pozitivní prvky kapitalismu tak, aby to bylo ku prospěchu všech.
     Statistika udává, že v Číně pracuje v zemědělství asi 1 miliarda lidí. Tito lidé pracují 12 hodin denně v podmínkách, které nám připadají nemožné, za mzdu, která nám připadá směšná. Vše se dělá ručně, obilí se seká srpem, svazuje se do otepí, mlátí se ručně cepem, nebo se poskládá na silnici a práci “za ně” vykonají projíždějící auta. Poté se zrno oddělí od plev - většinou po staru vyhazováním zrna po větru, kdy zrno padne zpět na síto a plevy vezme vítr s sebou.. Pak se nasype do nůše nebo pytle a rychle domů - je tma. Druhý den se vše opakuje…
    V Číně si prostě stan nerozděláte!
Ne, že by to místní úřady “neschválili” a nebo že by místní obyvatelé dělali problémy. Pravý důvod je ten, že prostě není místo pro rozdělání stanu. Každá plocha 2x2m, kde se dá rozdělat stan je obdělávána. Tam, kde je půda méně úrodná, (polopouště, hory) praktikuje se systém samostatných sazenic, které se umístí do svého vlastního důlku, vše se poctivě zalévá (opět každý důlek zvlášť), a potom to málo, co tam vyroste, se i sklidí. Tenhle princip nejvíce uvidíte v oblasti Žluté řeky, která je pravidelně zasažena písečnými bouřemi. Ačkoli je sprašová půda v okolí řeky úrodná, problémy nastávají s úmornými vedry a suchem, které tu v létě panují.
      Takřka celou západní část země pokrývají strmé hory. Drsná horská krajina sahá až ke hranici s Nepálem, kde se v říši věčného sněhu a ledu uprostřed pásma Himalájí tyčí nejvyšší vrchol světa, Čo-mo-lung-ma neboli Mount Everest (8848 m). Na sever odtud se prostírají rozsáhlé pouště, sníženiny a pánve, klesající naopak až 154 m pod úroveň hladiny moře. Zde na západě také pramení řada velkých čínských řek, především Jang-c'-ťiang a Chuang-che (Žlutá řeka), i menších toků. Jejich vody, spoutané četnými přehradami, jsou dnes v hojné míře využívány k zavlažování okolní krajiny a slouží samozřejmě též k výrobě elektrické energie.
Tiger Leaping George - Údolí Tigřích skoků
Mamutí hydroelektrárna, která se staví na středním toku Dlouhé řeky, nemá v lidských dějinách obdobu. Její výstavba má být dokončena v roce 2008. (Také vás napadá paralela s blížícími se olympijskými hrami v Pekingu, které jsou taky právě v tomto roce) Její výstavba je provázena význačnou masáží místního obyvatelstva ve sdělovacích prostředcích, vždyť jsou to také prostředky právě z jejich daní.
     V rozlohou třetí největší zemi světa - hned po Rusku a Kanadě - se můžete setkat prakticky se všemi typy počasí - od velmi teplého tropického až po vysloveně chladné severské. Někdy tu vanou větry příjemně vlahé, jindy zase ledově studené. Mezi severem a jihem země leží vzdálenost 5800 km, a když obyvatelé Mandžuska musí od svých domů odhazovat sníh, u Kantonu (Ku-ang-čou) v jižní Číně se zelenají rýžová pole. Prší nejčastěji v létě, a to především na jihu a ve střední části země.
Život na venkově

    Budete-li k tomu mít v Číně příležitost, rozhodně si nenechte ujít návštěvu nějakého venkovského statku. Na vlastní oči zde uvidíte, jak dnes skutečně žije dobrých 75 % čínského obyvatelstva. Zajímavý je i celkový pohled na malé čínské vesnice - hroznovité shluky jednoduchých přízemních domů, někde cihlových a s omítkou, jinde třeba jen hliněných se slaměnými střechami. Při prohlídce takového typického čínského obydlí vás určitě zaujme fakt, že zde zpravidla uvidíte sotva jednu židli; stůl i postel bývají většinou osvětleny jedinou stropní lampou kulovitého tvaru. Rozhlasový přijímač je už známkou jisté životní již starší technikou. Zajistit v této zemi s více než miliardou obyvatel špičkovou úroveň lékařského zabezpečení opravdu pro každého se zatím zdá být nereálné. Drobné “bolístky" se často dodnes léčí tradičními bylinkářskými metodami, přičemž potřebný “materiál" roste v zahradě přímo pod nemocničními okny.
Pokud chcete vidět Čínu - opravdovou, neznetvořenou - máte už teď nejvyšší čas. Komunistická chobotnice se svými chapadly dostala úplně všude, a tak je už jen opravdu málo míst s původní kulturou, obydlím a tradicemi. Do takového místa zpravidla nevedou asfaltky, a je na desítky mil vzdálené od provinčních měst. Velmi pěkné jsou provincie Yuann a Sečuan, pokud budete mít dost peněz doporučuji i Tibet. Na takovém místě však budete řešit problém dopravy, spánku (jednak místo, jednak neustálý hrozen čumilů) a třeba až 30-ti násobně předražených cen.
Inu to víte, kde není zlata, musí se peníze vydělávat jinak. A takový cizinec, to je jistě milionář.:-)
Děti s ručením omezeným

     Čínské děti - Huang Schan    Se svým věčným širokým úsměvem o vzadu rozpáranými kalhotkami [pro případ “malých nehod") patří čínské děti ke snad vůbec nejhezčím na světě, legendární cop však každé rodině přináší 'zpravidla jen jedno. A to z moci úřední. Rodiče pouze s jedním dítětem dostávají v Číně nejrůznější zvýhodnění a sociální dávky. Pokud se jim však narodí dítě druhé, veškerá tato privilegia jsou rázem pryč. Při třetím potomkovi může dokonce následovat trestní postih. Výjimku zde tvoří pouze případy, 'kdy se matce narodí více dětí současně (dvojčata, trojčata apod.). Uvedená opatření, která mají zabránit nekontrolovanému hrozivému nárůstu miliardové čínské populace, se v praxi prosazují snáze ve městech než na venkově, kde jsou děti pro rolníky vlastně potenciálním budoucím zdrojem obživy - čím více, tím lépe. Úřady předepsaná omezení porodnosti a antikoncepční osvěta se tak mnohdy dostávají do ostrého střetu s dlouhodobými zdejšími zvyklostmi a tradicemi. Antipopulační politika však už přece jen určité výsledky nese. Meziroční přírůstek čínského obyvatelstva se již nějakou dobu daří úspěšně zpomalovat, a tak dnes Čínu co do lidnatosti rychta, dohání Indie.
Dali a Huang Shan Dali a Huang Shan
Obrázky všedních dnů

     BEIJING:

Nastoupili jsme do autobusu a v ruce jsem svíral papírek, kde bylo napsáno anglicky a potom čínsky jméno nástupní a výstupní stanice. Stálo tam: "Hlavní vlakové nádraží - Severní -------> TianAnMen (hlavní a největší náměstí v Pekingu). Podávám lístek nějaké slečně vedle a gestikuluji... Ukazuji.. Je to tady? To náměstí..., a ukazováčkem ťukám na předepsaný papír.
Znovu a opět.
Nepochopila..:-)

HUANGSHAN:

Navštívili jsme obchodní dům v menším provinčním městě (asi 300 tis. obyvatel) oblasti Zhejing, abychom koupili chleba (velikostí i tvarem podobný klasickému ruskému chlebu, ale sladké chuti) a také něco na něj. Dívali jsme se do regálů, kde bylo všelicos, ale nic co bychom znali z Evropy. K mořským příšerám, šnekům i jiným prazvlášnostem jsme přistupovali s respektem. Chtělo by to něco jako džem.
Ptám se teda prodavačky (česky - jinou řečí to bylo zbytečné a čínsky neumím): "Mám chleba", říkám a gestikuluji. Ukazuji jí ten chleba "a potřeboval bych si na něj něco namazat, ukazuji rukou, jak krájím a mažu si chleba.
Prodavačka se na mě dívala naprosto nechápavě.
Poučen z bedekrů nenechal jsem se zaskočit a dál ukazuji, jak bych rád chleba ukrojil a namazal.... Znovu opět. Asi 10 minut!
Už jsem to chtěl vzdát, když najednou s sebou prodavačka trhne, zatváří se, že všechno chápe a táhne mě někam dozadu k regálu. Otočím se na Blanku a říkám jí vítězoslavně: "Vidíš, stačí jen trpělivost.., jen trpělivost!"
Najednou stojím před regálem s dámskými vložkami. Tvar i velikost je pravda stejná..:)
Ale už jste si někdo zkusili vložku namazat a sníst? :-)) Inu, v Číně se jí asi opravdu ledacos..:))

DATONG:

Seděli jsme na nádraží a čekali na vlak do Pekingu. Času bylo dost, vlak jel až za tři hodiny. Najednou si k nám přisedla místní studentka  a spustila na nás německy. Když zjistila, že bude lepší angličtina (v mém případě je to jedno :)) přešla plynule na angličtinu. Řekla nám, že si takhle praktikuje jazyk na cizincích. Mluvila velmi dobře, a my vyrozuměli, že takhle chodí po nádraží každý den...
Dorazila nás větou, že nám děkuje za angličtinu i čas, i když si původně chtěla vyzkoušet němčinu, kterou se učí už třetí týden. :-o
Taky byste měli tu odvahu, (a nesporně talent) jít si po pár dnech učení se cizího jazyka, poklábosit s cizími lidmi na vlakové nádraží? :-)
Copyright © 2015 by "Luděk Rotrekl"   •   All Rights reserved   •   E-Mail: ludek.rotrekl@post.cz
Home Back About Me Contact Fotogalerie