Cestopisy
Cestopisy, Fotogalerie
LITERATURA - POEZIE, PRÓZA, CESTOPISY
Úvodem
Nápad vznikl rychle a bezbolestně, ostatně jako všechny akční a zajímavé nápady.
Mám pár dní volna bez rodiny, tak proč je nevyužít na NĚCO..., s patosem netradičního cestování, jak jsem byl zvyklý z dob dřívějších. Času/dovolené pro sebe už tolik nemám, a tak se snažím využít každého volného dne i hodiny.
To, co se ze začátku zdálo jako zajímavý nápad, bude také těžké a náročné i po duševní stránce, jsem pochopil až "On the road".
..Ale to už se jede a všechny krize se musí ustát a prostě nějak přejet..
Koloběžkou cestou necestou
NA KOLOBĚŽCE PŘES HŘEBENY BÍLÝCH KARPAT A BESKYD
DEN 1.
Naložil jsem kolobku do vlaku a jedu směrem na Veselí nad Moravou. Odtud se již přesunuji odrážením a pomalým posunováním směrem vpřed. Představa návštěvy větrného mlýnu v Kuželově padá, ačkoli je vzdálený pouze 4 km od "Veličky" (Velká nad Veličkou). Konečně chápu, že prostě nemám na to, abych si dnes 8 km zajel a zároveň se alespoň náznakem přiblížil vytyčenému cíli mé dnešní cesty - Vlárský průsmyk.
Pořád jsem v konečném důsledku omezený především časem...
Ostatně, to je proces každé "velké" cesty. Teď myslím to hledání rytmu, tempa přestávek na jídlo a pití, které se ze začátku trochu podceňují, ale další dny se ti to krutě vymstí. Tělo se nedá vykrádat dlouho (stejně jako nic jiného :), časem si řekne o vše i s úroky - dobou na zotavenou, pak samozřejmě delší a bolestnější... Ale nebudu předbíhat.
Koupil jsem a jedu podle map Hostýnské vrchy Bílé Karpaty a Beskydy Ostravsko vše v měřítku 1:100 000 a opět narážím na moje špatné čtení kilometráží těchto map. To, co jsem doma v obýváku viděl na cca 10 km, je ve skutečnosti kolem 14 km, takže mám další problém - cíl mé dnešní cesty je v nedohlednu!
Bílé Karpaty jsou mimořádně zajímavá oblast, v podstatě kousek od Brna, a já se jen divím, jak jsem ji mohl tak dlouho (ačkoli jinak cestujeme často) ignorovat. Spojení jihomoravské kultury krojů a vína s horami za chalupami je mimořádně působivé a to nepočítám nevšední floru (stepní) a faunu (šelmy). Vše zarámované do lidové i historické architektury se stopami místního koloritu.
Z Velké nad Veličkou kopíruji takzvanou Beskydsko-karpatskou magistrálu a projíždím údolím vodních mlýnu stále kolem řeky Veličky stále a nenápadně do mírného kopce! Po strmějším výšvihu (zhruba 4 km) na "Kamennou Boudu" již začínám chápat, o čem že to dneska bude. Bude to především o mentálním boji se sebou samým a mé slabé fyzické kondici. Tedy jinak řečeno, ujedu jen tolik, na kolik se dokážu přimět k odříkáním a můžu předeslat, že to byl tak trochu očistec.
Je totiž potřeba říct, že pohyb na koloběžce je zcela jiný než na kole a to zásadním způsobem! Dokonce bych řekl, že nemá s tímto, snad kromě jedné stopy, ani nic společného. V podstatě se dá celá věc porovnat více s jízdou na běžkách s batohem na zádech, a zkuste ujet každý den 80 km? ...což není na kole žádný problém...
Chybějící převody lze nahradit jenom zvýšením podílu lidské práce a adrenalinovou jízdu s kopce si můžete dávkovat podle svých možností přitlačením brzdové páčky, tedy opravdová výhoda oproti běžkám..:-) V podstatě se zde zcela naplňuje podstata slova CYKLO-TURISTIKA!
Trasa 1. dne
Veselí nad Moravou, Velká nad Veličkou, Kamenná Bouda, Květná-Strání, Březová, Lopeník, Vyškovec, Starý Hrozenkov = cca 50 km
DEN 2.
V podstatě jsem rád, že jsem dojel alespoň sem. Jsem spokojený se svou mentální silou, o to méně však s tou fyzickou. Ta, jak známo, se dá postupem času doladit do přijatelných hodnot, po ujetí pár kilometrů a dní... Bojuji s myšlenkou, jak dohnat včerejší manko, ale cítím (vím to), že nemám na to zvýšit si kilometráž a to co jsem jel včera, je dnes vysněné maximum. Začíná proces, který je součástí každé cesty - korekce hodnot. Tentokráte spíše fyzikálních km/vzdálenost, čas, vybíraný reliéf trati, váha nákladu a to vše versus mé vlastní mentální a fyzické síly.
Výsledek přepočtu není dobrý pro vaši sebemotivaci a musí se provádět opatrně, tj. odosobněně :)
Ze sedla Starý Hrozenkov vyrážím brzy ráno a po výšvihu do obce Žitková a vydatné snídani u tamní hospody, pokračuji dál směrem na Vlárský průsmyk. Opět ta frustrace s počtu kilometrů přede mnou.. Vždyť na mapě to vypadá na takový kousek a ono je to zhruba 20 km. Je mi jasné, že až dojedu do plánovaného cíle mého prvního dne, bude poledne a sil už velmi málo na kdysi plánovanou porci druhého dne.. Člověk se začíná smiřovat s realitou.
Začínají se mi dělat puchýře, napřed na levé noze.. Začíná bolestivý proces mé mentální cesty!
Jsem vůl, nevzal jsem si tenčí ponožky a v těch vedrech se strašně potím v těch pohorkách, co mám na nohách. Měl jsem si vzít spíše letní věci. Co už teď?! Teď už je třeba jen šlapat.
Naštěstí jedu skoro pořád lesem a tak jsem včerejšího úmorného slunce ušetřený. Holt vždycky je, zdá se, něco za něco. Dojel jsem do Bylnice z posledních sil. Je poledne a já přemýšlím co dál. Jet vlakem domů je až bolestně dráždivé, místo toho jedu na Nedašov s definitivním vynecháním trasy Vlárský průsmyk-Vršatec, který je příliš do kopce, což by mne dost zdrželo a vyčerpalo. Ostatně místo už znám, už jsem tam párkrát byl před lety. Ukazuje se, že ačkoli je cyklotrasa delší, je zpravidla lépe "jetelná", a tedy méně časově a fyzicky náročné. Dále po červené, furt ty kopce a končím zcela vyčerpaný ve Francově Lhotě.
Trasa 2. dne
Starý Hrozenkov, Žitková, Na koncích-Javorník, Bylnice, Nedašov, Střelná, Francova Lhota = cca 45 km
DEN 3.
Kde je ten pohodový výlet po hřebeni, který jsem si předsevzal! Zdá se, že jsem na konci svých sil.
Udělal se mi puchýř i na pravé noze a ztrácím mentální kapacitu. Vyškrábu se na Makytu a jedu dolů do údolí na vlak, takový je plán dnešního dne. Ale člověk míní....
Konečně hřeben Beskyd. Dalekosáhlé výhledy, pěkné počasí a kontinuální hřeben, bez velkých výškových převýšení. Že by splnění mého snu?
Za Kohútkou sjíždím dolů kolem přehrady do Karolinky vykoupat se v Bečvě, myslím, že už to celkem potřebuji, ale hlavně si nakoupit. Škoda té ztracené nadmořské výšky, ale ten sjezd tedy stál za to!
Později navečer a po dobrém jídle v stylové chalupě v Raťkově (ale velkolepě neochotné obsluze) jsem po žluté vystoupal opět na druhou stranu hřebene Beskyd na Čarták.
Jako bych už byl zvyklý dřiny, už mi to ani nepřišlo a snad i kilometry se zdály být kratší než na ukazateli.
Že by odpuštění, mám-li tohle martyrium přirovnat ke křížové cestě.. :-)
Dávám si zasloužené pivo a se setměním jdu hledat místo na spaní.
Exkluzivní!
Kousek nad lanovkou se zapadajícím sluncem v zádech s výhledem na obě strany hřebene, tedy jak na Malý Javorník a Makytu, tak Pustevny a Lysou horu. Noc plnou hvězd si dlouho neužívám, spím tvrdě a zaslouženě.
Trasa 3. dne
Francova Lhota, Makyta, Stolečný vrch, Karolinka, Čarták = 32 km
DEN 4.
Vyrážím kolem 7:30, takže jsem si dopřál delšího spánku a hned první defekt. Sakra, s tímhle jsem moc nepočítal. Jak naivní...
Naštěstí mám náhradní duši takže po peripetiích, jak sundat a nandat plášť na tak malém kole, mám konečně vyměněno. To ještě netuším, že mě tohle čeká dneska ještě jednou, tentokráte však s lepením, které samozřejmě nemám, ale nebudu předbíhat.
Pokračuji na Třeštík, kde si dávám oběd a konečně mám pocit, že jsem našel to, co jsem hledal. Pohodovou trasu s výhledy a hřebenovku bez mnoha převýšení - snad kromě Vysoké 1024 m. n.m., kterou jsem takřka přelétl a až v půli si uvědomil, že se tady hřeben atypicky zvedá o zhruba 150 výškových metrů nad svůj obvyklý průměr.
Dal jsem si jídlo a nechal se ukolébat, že to nejhorší už mám za sebou a teď už budou následovat jen samá pozitiva a jistoty. :-)
Kousek za Třeštíkem u Bumbálky se červená rozdvojuje na hřeben směrem na Konečnou a na Javornický, a aby toho nebylo málo, tak z Třeštíku před hospodou vede k této barvě jen žlutá a tak jdu po žluté, dále kolem studánky (vyschlé, ačkoli jsem nutně potřeboval vodu) a napojil jsem se na červenou. Co teď?! Doprava, nebo doleva. Špatné rozhodnutí a už jsem dole pod kopcem v restauraci na Vršok a uvědomuji si svou chybu. Udělalo se mi mdlo, při představě jít zpátky tím prudkým srázem lesem nahoru a ještě více nevolno, jít to zpět na Bumbálku po frekventované silnici na Makovský průsmyk.
Dávám si kofolu!
Situace se nelepší po ceně, kterou mi řekl číšník a majitel v jedné osobě (30 Kč), ale jsem rád že mi dal alespoň vodu zdarma do petky.
Intenzivně přemýšlím o variantách a začínám improvizovat - když už je ti vlastně všechno jedno, situaci máš opět pod kontrolou.
Sjíždím tedy dolů do Makova a projíždím starou celnicí, kde parkující šoféři na mne čumí jak na zjevení, a pak odbočuji na zelenou (naštěstí jsem ji nepřejel) a po ní se dostávám opět do hry - sedla hřebene Korytovo, kde ve sjezdu na Kelčovské sedlo mám ten zmiňovaný druhý defekt.
Peklo mi přišlo naproti, ale jak už to tak bývá, začíná vám to tak nějak být jedno. Naštěstí je doba kolem oběda a cyklisti jezdí...(hluché období rána a odpoledne tedy nehrozí) a tak zastavuji a spolu s dobrodincem lepíme a trávíme příjemné chvilky konverzací.
I peklo tedy může být krásné!
Jedu dál a víc si dávám pozor na traverzy v cestě pro svod dešťové vody, ale pro jistotu i na kameny trčící ze silnice. Prostě chybami se člověk učí, škoda, že to funguje v podstatě jenom a pouze takto "bolestnou" procedurou.
Snažím se eliminovat moje přestávky na nezbytné minimum, které jsem si již ostatně vybral mojí zajížďkou i výměnou duší, a tak jedu furt...
Kolem kopce jménem Konečná se ovšem nelze nezastavit a nevychutnat si tak velkolepé výhledy na Kysucké kopce a mí stní architekturu. O kousek dál si dávám jídlo v restauraci vesnice Doroťanka.
Jsem už v únavě, moc už nemluvím... a jsem rád, že dejchám. Obsluha se na mne spolu s místníma dívá zvědavě i nevšímavě zároveň a snaží se věc pochopit. Je to marné... Nechápu to už ani já.
Pokračuji dál s tím, že si najdu něco na spaní a rychle zalehnu, ale štěkající psi chalupářů, případně kousek dále terén, mne hnal pořád dál a dál... až jsem se nakonec dostal na Bílý Kříž, kde jsem nakonec i přespal.
Trasa 4. dne
Čarták, Soláň, Třeštík, Vršok, Makov, Korytovo, Konečná, Bílý Kříž = cca 60 km
DEN 5.
Vstávám brzy ráno a už v 6:00 jedu přes Sulov směrem na Jablunkov. Chci mít náskok před počasím, které se začíná kazit. Ale v kruciálním bodě na křižovatce cest Malý Polom, kde se stýkají opět tři červené v jednom bodě, se vydávám špatným směrem a uvědomuji si to po dlouhém sjezdu dolů kopcem u rozcestníku, kde se říká Morávka 3,5 km po modré.
Tam mi dochází, kde jsem (nebudu komentovat), a vydávám se zpět do kopce, tentokráte již jen podle mapy, až narazím na červenou, kde se dám již správným směrem - tedy můj náskok z rána je pryč. Nevadí, již mne opravdu nic nezaskočí, snad kromě defektu, který by byl zde velmi nepříjemný (cestou jsem nenarazil na vůbec nikoho, natož na cyklistu) a tak jedu směrem na Slavíč, před ním uhnu po žluté do Horní Lomné a dále pak po silnici do Jablunkova-Návsi.
Vlak mi jede za hodinu a tak po shlédnutí jedné otřesné nálevny (na vlakovém nádraží), kterou jsem nazval kuřárna (zde se nevařilo), jsem zakotvil u autobusového, kde to bylo snad jen o malinko lepší o posezení na zahrádce, kde se kouř mohl rozptýlit.
Trasa 5. dne
Bílý Kříž, Sulov, Malý Polom, Hrachové, zpět na Malý Polom, Muřínkový vrch, Horní Lomná, Dolní Lomná,Bocanovice, Jablunkov-Návsí = cca 35 km
Copyright © 2015 by "Luděk Rotrekl" • All Rights reserved • E-Mail: ludek.rotrekl@post.cz